Muž v černém - Sylvain Reynard

Od tohoto autora jsem četla trilogii Gabrielovo inferno a moc se mi líbilo spojení erotické romance s uměním a nebezpečím. A tak jsem se ze zvědavosti pustila do Muže v černém, který se nese ve stejném duchu, jen to tentokrát není literatura, ale malířství, především impresionismus. A víte co? Kniha se mi moc líbila.

     Acacia pracuje jako concierge v luxusním pařížském hotelu Victoire, sice studovala umění a mluví šesti jazyky, ale jako „přistěhovalec“ z Brazílie to nemá v Paříži jednoduché. A tak plní přání hostům hotelu a dokáže jim sehnat cokoliv - lístky do divadla, stůl v restauraci, obleky šité na míru, prostě cokoliv si hosté zamanou. Až jednou do hotelu nakráčí Pierre Breckman s ochrankou a dožaduje se jejího kolegy Marcela, který byl ovšem přepadem a je v nemocnici. Acacia nabídne panu Breckmanovi své služby a on jí, po počáteční nedůvěřivosti, začne dávat nesplnitelné úkoly. Pak Acacia v jeho pokoji zahlédne ukradenou malbu a nezaváhá. Kontaktuje přítele u policie a pan Breckman je zatčen. Jenže se ukáže, že všechno je jinak. Ve skutečnosti je to Nicholas Cassirem, který v utajení pátrá po ukradených uměleckých dílech. Ovšem hlavně chce najít muže, kteří se před deseti lety vloupali do jejich rodinné galerie, ukradli několik děl a přitom zabili jeho sestru. Najednou se všechno pro Acacii komplikuje, někdo se jí pokusí přepadnout a Nicholas jí nabídne práci své asistentky... Acacia nemá na výběr, musí s Nicholasem spolupracovat a odhalit, kdo za vším stojí. Jen kdyby nebyl Nicholas tak hříšně přitažlivý... Jenže i Acacia má svá dávná tajemství, která jsou mnohem nebezpečnější než ta Nicholasova, a mohou se kdykoliv objevit.

     Nicholas přelétl její tělo pohledem – plná ňadra v černé podprsence a tanga odhalující opálená stehna a oblý zadeček. Přívěsek na krku. 

     Zavrtěla hlavou a sehnula se pro ručník, aby se před ním zahalila.

   „Nemůžete vinit sběratele umění, že obdivuje krásu,“ pokáral ji něžně.

     „Nijak netoužím stát se součástí sbírky.“

     „Pokud bude mít nějaký muž to štěstí, že vás získá, na svoji sbírku zapomene.“ Nicholas se k ní obrátil zády, aby jí dopřál soukromí.

 

(str. 144)

 

     Acacia je výjimečná osobnost s velkým smyslem pro spravedlnost a lidskost. Je velmi citlivá a vnímavá, zároveň je silnější, než vypadá. Vždy snila o práci v oblasti umění, třeba v galerii, ale vše je jinak. Pracuje v hotelu a snaží se nevyčnívat. Část peněz posílá matce do Brazílie, ale stále sní o lepší práci. Jenže její minulost není růžová, hodně si toho zažila a ví, před čím utekly... Rodina je rodina, tu si nikdo nevybírá.

     Nicholas je posedlý pomstou. Už deset let hledá muže, kteří zabili jeho sestru a ukradli rodinná umělecká díla. Až je najde, chce to s nimi skončit a odhalit jejich zaměstnavatele, a i s ním to skoncovat.

     Vyvstává tu zajímavá myšlenka. Má člověk právo někoho zabít? Pokud mu ten někdo zabil blízkou osobu, má právo na pomstu? Acacia je toho názoru, že nikoliv. Nicholas by měl ty muže předat spravedlnosti, protože jednou vraždou to nikdy neskončí.

     „Je mi líto, že je svět tak temným místem, že když prokážete jednomu trochu lidskosti, způsobí to jen šok a překvapení.“

(str. 140)

     Svět překupníku zbraní i uměleckých děl je nečestný, špinavý a drsný. Nicholas si na to už zvykl, ale Acacia na to není připravena. Nikomu nesmět věřit, to je pro ni nepředstavitelné. Jenže Nicholas se za pomstou žene už deset let, za ty roky udělal pár věcí, na které není zrovna hrdý, ale jinak to nejde. Musel zapadnout do své role Pierre Breckmana, překupníka se zbraněmi, aby nevzbudil podezření u ostatních z této branže. Otázkou zůstává, zda se s pomstou spokojí a konečně se bude moct vrátit do svého starého života. Dokáže vůbec ještě žít „normální“ život?

     Kniha se četla velmi dobře, děj rychle plynul a je to skvělá oddychovka. Romantika i sex na sebe nenechá dlouho čekat, ale zároveň je v knize důležitý také děj. Kniha v sobě má něco navíc. Postavy jsou sympatické, mají svá tajemství a během příběhu se vyvíjejí. Napjatě jsem čekala, jak to celé dopadne. Najdou k sobě Acacia a Nicholas cestu, přestože mají rozdílné původy. Jsou mezi nimi tajemství, která mohou být překážkou. A pomstí se Nicholas svým nepřátelům?

     Děj se postupně uzavírá a vše se dočká uzavřeného konce, takže nepředpokládám pokračování, i když by se mi líbilo.

     Muž v černém je odpočinková četba pro ženy, které mají rády romantiku, lechtivé scény a happyendy. Za mě mohu doporučit, je to hezké počtení.

     Acacia se na ni zadívala. Lampa sem mezi stromy nezapadala, jako kdyby ji někdo postavil doprostřed lesa z čirého rozmaru.

     „Ta lampa mi připomíná dětský příběh.“

     „Vážně? Který?“ 

     „Lva, čarodějnici a skříň.“

     „Mně také.“ Madame zamyšleně hleděla na lampu. „Moje dcera měla tu knihu jako dítě moc ráda. Chodívala sem a hledala Aslana. Před mnoha lety tu byla příjezdová cesta. Když ji rodiče mého manžela přemístili jinam, nechali ji zrušit a vysadili místo ní trávník. Na lampu zapomněli.“

(str. 158)