O líné bobřici
Žila,
byla, jedna velmi líná bobřice. V lese, kde měla chaloupku u potoka ji
všichni měli rádi. Často se jí snažili přesvědčit, že by měla jít něco
dělat, ale bobřice jen lenošila. Nejraději se opalovala na břehu potoka,
nebo jen seděla u domku a dívala se kolem. Támhle včela sedá na
květinu, veverka skáče po stromě, nebo o kousek dál zajíc chroustá
mrkvičku. Drbna nebyla, vlastně jí ani nezajímalo, co kdo dělá. Bobřice
nechtěla nic dělat a jen lenošila. Její zahrádka připomínala divočinu,
protože se jí nechtělo plít plevel a všude rostly kopřivy. Došlo to tak
daleko, že bobřice nic nepěstovala, protože pěstování zeleniny je moc
velká práce. Její domek byl samá díra a střechou do něj zatékalo, ale
bobřice nic nedělala. Nějaké jídlo si v lese našla, takže jí nic
nevadilo, hlavně že může lenošit. Zvířátka v lese jí chtěla pomoct, ale
brzy jim došlo, že si svou chybu bude muset uvědomit sama, na jejich
rady nedá.
Jak šel
čas, tak se domek rozpadal čím dál více, plot už padl do trávy dávno
a okna visela nakřivo, ani zavřít se nedala. Víc než domek to
připomínalo starou polorozpadlou barabiznu a zvířátka z lesa se jí
vyhýbala, aby na nikoho nic nespadlo. Bobřice si však dále žila svůj
líný život a myslela, jak se má skvěle, když nemusí nic dělat.
A pak se
jednoho dne stalo to, že stěny domku už neudržely tíhu střechy a celý
domek se rozpadl. Bobřice naštěstí zrovna lenošila venku u potoka, takže
se nikomu nic nestalo. Bobřice nechápala, co se to stalo. Jak je možné,
že se její domek rozpadl? Chvilku obcházela okolo trosek, občas vzala
do tlapky kus dřeva a zase ho zahodila. Opravit dům bude hrozně práce,
tak si nejprve odpočine na lehátku, času je dost.
Večer se
spustil liják a bobřice promokla až na kost, protože se neměla, kde
schovat. Celá mokrá nastydla a pšíkala na všechny strany. Už to s ní
vypadalo bledě, ale naštěstí jsou lesní zvířátka hodná a drží pohromadě,
takže bobřici přispěchala na pomoc. Nejdřív jí pořádně vysušila, a pak
se spustila oprava domku. Bobřice nejdříve jen postávala okolo, ale brzy
sama přiložila tlapku k dílu a zjistila, že práce jí nic neudělá. Když
byl domek hotový, všem moc poděkovala a omluvila se za to, že byla
líná.
Od té
doby je bobřice velmi pilná a pracovitá. Zahradničení ji moc baví
a občas, po dobře odvedené práci, si ráda na chvilku zalenoší, na tom
není nic špatného.
A jaké plyne ponaučení z toho příběhu? Být líný se vážně nevyplácí, protože lenost nic hezkého nepřinese.
Bobříka ponaučení měl být sepsán formou bajky, tak to je můj první pokus o tento žánr. :-)
Komentáře
Okomentovat