Umění vytvářet vzpomínky - Meik Wiking

Meik Wiking své čtenáře už naučil, jak si vytvořit šťastnější život i prostor kolem sebe. A nyní přináší způsoby, jak si utřídit myšlenky, a jak se vzpomínkami pracovat, abychom si šťastné chvíle zapamatovali a mohli si na ně vzpomenout.

 

Kniha mě zaujala už první větou a dál jsem si jí oblíbila ještě více...

"Slovy jednoho z největších filozofů 20. století, Medvídka Pú: Nevíme, že si vytváříme vzpomínky, víme jen to, že se máme báječně."

 

     Opět se opírá o mnoho různých výzkumů, ale data z nich umí podat zaživně. Přikládá různé příklady i své vlastní vzpomínky. Někomu to může vadit, protože by se tahle kniha mohla nazvat autobiografickou, jako by si v ní autor třídil vlastní vzpomínky. Ale mě osobně to bavilo.

 

     Dozvěděla jsem se mnoho faktů o paměti, lidské mysli, i tom, že vzpomínky jsou nestálé a snadno ovlivnitelné, protože se časem obalují jinými zážitky. Také jsem zjistila, že nezáleží na tom, kde člověk žije, protože například v seznamu nejčastějších vzpomínek na dětství, jsem se v mnoha bodech našla.

 

     Jedna z nejpodstatnějších věcí, které jsem při psaní této knihy pochopil, je, jak jsou vpomínky úchvatné. Nejenže díky nim můžeme cestovat do minulosti, hledět do budoucnosti a vyhodnotit, jak se právě cítíme, umožňují nám zároveň navázat kontakt se sebou samotným v průběhu času a spojit se s dalšími lidmi. Vzpomínky ovšem mohou být i břemenem na našich bedrech. Ne každá vzpomínka je radostná.

 

     Tahle kniha je zvláštní, nevím, kam ji zařadit, protože je trochu psychologická, maličko i filozofická, a možná pomůže v osobním rozvoji. Já si ji užila, bylo to pěkné čtení a ráda ji zařadím do své knihovny k předchozím knihám tohoto autora.

 

     "Pro mě hezký život - naplněný, bohatý - znamená život, který má na jednu stranu smysl, na druhou přináší potěšení. Když vám nabízí spokojenost v přítomnosti, naděje do budoucnosti a smíření s minulostí. Štěstí není chod sestávající z jedné suroviny."