Valčík pro mrtvé - Veronika Černucká

Valčík pro mrtvé je pohodová detektivka, která je plná napětí, tajemství, vražd i schopné vyšetřovatelky, která vraha pokaždé dostane. Asi nejsem objektivní, ale mám Taru prostě ráda a už se těším na další její případ, který má brzy vyjít.

Soukromá vyšetřovatelka Tara má další případ, najala si ji Vivien Hofbachová, aby zjistila, kdo zavraždil její švagra a nyní i syna. Před rokem se dalo tvrdit, že Moritz Hofbach měl nehodu, protože mu selhaly brzdy u auta, jenže nyní se stejná „nehoda“ stala i jejímu synovi. Navíc se začíná tvrdit, že za vším stojí stará rodinná kletba, podle které mají zemřít všichni mužští dědicové z tohoto rodu. Tara na duchy nevěří. Vrahem je člověk z masa a kostí, ale jeho motiv je záhadou. O co mu doopravdy jde a kdo další má ještě zemřít? 

Mám Taru moc ráda, její styl vyšetřování mi naprosto sedí. Je inteligentní a má dar zhodnotit situaci a přijít záhadám na kloub. Zakládá si na kvalitním oblečení i pečlivě pěstěném vzhledu. Je hezká, tak proč by se měla chovat jako šedá myška. Ale rozhodně to není žádná křehká květinka, klidně někoho seřve a protivníka dobře mířenými chvaty zpacifikuje.

Pracovat by vlastně ani nemusela, protože má hodného dědečka Luigiho, který ji nechává bydlet u něho v rezidenci. Dnes už je v důchodu, užívá si poklidný odpočinek a občas si zahraje šachy s bývalým soudcem Vondrákem. Pochází z Itálie a býval to úspěšný podnikatel, i když zlý jazykové tvrdí, že býval mafián, ale to jsou určitě jen pomluvy. No, pravdou je, že má mnoho kontaktů, a tak ho Tara občas požádá o službičku, aby zjistil nějakou informaci.

Tentokrát je Tara v případu sama a policie se jí neplete pod nohy, jako když si ji najme inspektor Vyskočil, který je naprosto neschopný. Takže má na všechno klid a může v klidu rozplétat všechna tajemství rodiny Hofbachů a jejich přátel, a že jich není málo. V téhle rodině nemá nikdo úplně čisté svědomí, i když jejich tajemství jsou občas jen prkotiny, nebo jejich osobní věcí, ale vrah může udeřit kdykoliv, a tak Taře pomalu dochází čas. Co je jeho motivem? A kdo s kým, kdy a kde? Ano, tenhle případ se zdá velice složitý, i když na konci se ukáže, že všechno bylo jednoduché a všem na očích.

Další díl Tary se klidně může číst samostatně, i když to jde vlastně u každého dílu této volné série, protože co kniha, to jiný případ. Občas jsou v textu malé odkazy na minulé případy, ale to by nikomu nemělo vadit. Děj zpočátku plyne pomaleji, aby se čtenář mohl zorientovat v postavách, ale pak do případu vpluje Tara a další události na sebe nenechají dlouho čekat. Příběh se čte velmi dobře a detektivní zápletku jsem si užila. Závěr není uspěchaný a vrah může někoho překvapit.

I když ze mě by detektiv určit nebyl, protože jako obvykle jsem vraha neodhalila a vlastně jsem tuto osobu ani vůbec nepodezřívala. Zřejmě jsem na tohle tupá jako Tařin synovec Oliver, který chce pracovat u policie, a to se máme na co těšit. Dědeček Luigi se tentokrát objevil v knize více a to jsem moc ráda, protože tohoto staříka jsem si oblíbila už v první knize. Kéž by se třeba v budoucnu vyšetřovalo něco u něj doma, samozřejmě ne jeho vražda, ale třeba by ho někdo vydíral. Tedy pokud by se někdo tak hloupý našel. A Tara by mohla rozplétat nějaká stará rodinná tajemství, kterých bude mít dědeček Luigi určitě pořádnou kupu. :-)