Zojra z rodu Draků - 8. kapitola

Zojra z rodu Draků

8. kapitola - Objev

Zojra se skrývá hluboko v karpatských horách. Bloudí lesem a slibuje pomstu svým nepřátelům. A jak prochází krajem, objeví nějaký starý tunel. Vejde do něj a pokračuje jím, až dorazí k bráně. Na té je erb Dračího rodu. Opře se o bránu, i když je zrezivělá, otevře ji.

Před Zojrou se otevře obrovská podzemní místnost. Všude jsou zbraně a štíty s dračím erbem. Prošla místností a vešla do menší. Je to kaple. A tehdy jí to došlo. Našla tajný vchod do Vladova hradu.

"Tak tady se můj otec modlíval. Tedy, když se ještě modlil," zašeptala do ticha. Rozhlížela se dál po místnosti. Otočila se zády k oltáři a strnula. Před ní ležela zdobná rakev na kamenném podstavci. Přišla blíže. Rakev nesla erb rodu Draků a byl na ní nápis: Zde leží Vlad Bela Dracul, z rodu Draků, všemi milován i zavrhován. Ty, kdo narušíš jeho spánek, se střes jeho zloby!

Zojra se zmohla jen na zašeptání: "Otče…" Zojra netušila, kde je jeho hrob. Nikdo to nevěděl. Vladův sluha Adam si vzal toto tajemství do hrobu. Zojra pohladila překrásnou rakev, která byla zdobená zlatem a ručně vyřezána. No, prostě nádhera.

"Otče, co jsi mi to udělal? K čemu je mi nesmrtelnost? To není dar, ale prokletí!!" řekla a rozzlobeně kopla do rakve. Víko se sesunulo stranou. Zojra zvědavě popošla blíže a uviděla otcovo tělo. Ty legendy byly pravdivé. Jeho tělo bylo neporušené. Vypadal jako by jen spal. Dotkla se jeho tváře, a tehdy si uvědomila, kolik citu v ní ještě zbylo.

"Proč jsem tě nikdy nemohla poznat? I když jsi zabíjel, tak si vlastně krutý nebyl. Miloval jsi svou manželku Rouenu a svého syna. Měl jsi své věrné…ale já? Nemám nikoho. Všichni mě chtějí zabít. A vlastně po právu. Já jsem stvůra. Upír a zároveň nesmrtelná." řekla plná bolesti. Svoji ruku sesunula z tváře po krku, až doputovala na hruď. Její ruka spočinula na Vladově medailonu.

"Tak to je ten medailon, který ti otec hodil, než byl zaživa pohřben a na který si přísahal svou pomstu. Díky němu jsi byl proklet." řekla a vzala medailon do ruky. Přejela po něm prstem. Byl na něm nápis: Vlad Dracul, rytíř Dračího rodu.

A jak ho držela v ruce, tak jako by viděla Draculův život. Vše jí proběhlo před očima. V duchu začínala proklínat matčino rozhodnutí. Kdyby zůstala u svého otce, vše mohlo dopadnout jinak. Pravda, možná že by už byla mrtvá, nebo taky ne. Vlad by nebyl proklet, kdyby ona nebo její bratr přežil. Ona by tu nyní nemusela stát a proklínat Boha.

Rozzlobením strhla otci medailon z krku. Neuvědomila si, že by tím mohla vyrušit otcův spánek. Nebo jí to bylo možná jedno. Vzala víko a dala ho zpět na rakev. Chtěla odejít, když v tom zaslechla nějaký praskavý zvuk.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…