Adriana - 1. kapitola
Adriana
1. kapitola
Sál
byl rozlehlý a vyzdobený freskami, které znázorňovaly scény z hostiny.
Hodovníci jedli a pili. Vládla tu atmosféra svátků a zábavy, bohatí
hodovníci se podobali shromáždění nesmrtelných božstev. V čele sálu
odpočíval Lars Thyrens, vládce Velathri, červeného města s velkými
chrámy. Jeho statné tělo, široká ramena a silné paže prozrazovaly
zdatného válečníka, muže přivyklému získat si vše silou. Každá žena si
přála ležet v jeho náručí. Až na jednu.
Proto
chtivý pohled mocného pána směřoval na nádherné tvary Anait, té
nejkrásnější v celém městě. Ale ona neopětovala jeho pohled, ba naopak,
neúnavně hleděla na svého manžela. Byl jím Turm Kaiknas, krásný jako
bůh, silný a jemný, čistý jako chlapec. Její manžel se k ní vrátil po
dlouhém válečném tažení. To na jeho počest a v jeho paláci se konala
tato slavnost a Anait s netrpělivostí čekala, až hosté odejdou a ona se
bude moci odebrat do ložnice a v lehkém svitu noci se svléci před svým
mužem. To vše říkala pýcha v jejích očích. Nikdo jiný pro ni
neexistoval.
Anait
se naklonila k manželovi, aby mu něco zašeptala, což ještě víc popudilo
Larse, který si dokázal představit, co by cítit, kdyby měl její rty tak
blízko. Pomyslel si, že přišel čas, aby udělal, o čem už dlouho
přemýšlel. Lehce pokynul služebné, ta přistoupla k Anait a něco jí
zašeptala. Na to krásná žena prohodila pár slov s manželem, ten přikývl a
Anait odešla. Hosté na opačné straně sálu viděli, že Lars vstal a na
pár okamžiků zmizel, ale brzy se vrátil. Jen ti nejblíže si mohli
všimnout, že to je jen jeho dvojník.
Anait
chvíli na to vstoupila do chodby, před ní spěchala služebná a říkala
paní, že její synek plakal. Paní si nevšimla, že Lars na ni čeká
v chodbě, jenž vede do ložnic. Hned jak vešla, vrhl se na ni, povalil ji
na zem a rukou jí zacpal ústa. Ve stejném okamžiku v sále lidé propukli
v jásot a ty zvuky překryly hluk boje. Anait měla sílu a bránila se,
ale Lars byl velký muž a mimořádně silný. Strhl z ní šat a snažil se jí
za každou cenu zmocnit.
Služebná se
vzdálila, nemohla proto vidět, že malý Velis se vzbudil a vyšel na
chodbu. Chlapec si protřel oči, jako by nemohl věřit tomu, co spatřil
před sebou. Velis si uvědomil, co se děje, a krutá scéna změnila jeho
půvabnou tvářičku v hrůznou masku. Dítě vykřiklo, ale Lars po něm vrhl
dýku. Výkřik ztichl v půli, hned na to Lars zmáčkl rukama krk Anait,
která vše viděla. Tiskl silněji a silněji, až ucítil, že tělo pod ním
zmrtvělo bez života. Lars se upravil a vrátil se do sálu, kde mezitím
herec, který ho předstíral, zmizel. Turm Kaiknas už nebyl ve svém
křesle, uslyšel totiž výkřik.
V tu
chvíli se ozval z chodby nelidský křik, všichni se běželi podívat.
Scéna, která se ukázala, byla úděsná. Turm klečel mezi mrtvolami své
ženy a syna a držel v ruce zakrvácený nůž.
Lars
Thyrens řekl: "Chopte se ho, zabil je oba. Už dlouho se říká, že mu je
žena nevěrná a syn není jeho." Všichni přítomní souhlasili. Turm tvrdil,
že je nevinen. Lars prohlásil: "Pokud je nevinen, tak přežije posvátný
souboj s chimérou, podle pravidel souboje bohů!"
Turm
Kaiknas byl odvlečen do arény. S jednou paží přivázanou za zády a
s hlavou v pytli statečně bojoval s chimérou, obrovským zvířetem,
vlastně stvůrou. Turm byl dobrý válečník, boj trval dlouho, ale nakonec
podlehl zraněním. Lars vyhlásil, že je to důkaz jeho viny. Turm byl
pohřeben s chimérou, aby nikdy nenašel klid a stvůra mu mohla na věky
trhat maso s těla.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
Komentáře
Okomentovat