Adriana - 2. kapitola
Adriana
2. kapitola
V roce
2007 byla nalezena ve Florencii jedna zvláštní hrobka, byla v podzemí
pod hřbitovem a její vchod byl zapečetěn s nápisem: " Ty, jenž vstupuješ s dobrým úmyslem, budeš chráněn. Pokud vstupuješ ve zlém, budeš roztrhán a tvá duše nenajde klid!"
Nikdo nápisu nevěnoval pozornost a jednou v noci se do hrobky chtěly
vloupat dva zloději. Krumpáčem pootevřeli vstupní dveře, v tom zaslechli
ohlušující řev nějakého zvířete. Oba se dali na útek…
Ráno
se archeologové vrátili k hrobce a nalezli před vchodem roztrhaného
zloděje. Proto okamžitě zavolali policii a ta nalezla opodál další tělo
v podobném stavu. Ihned se rozkřiklo o prokleté hrobce. Pracovníci muzea
se báli vejít, proto byla kontaktována Adriana Montoyová. Byla to
specialistka na prastará prokletí.
Další
den ráno Adriana dorazila do Florencie. Chtěla si prohlédnout hrobku
sama, jenže před hrobkou nalezla rozsápaného hlídače. Zavolala policii,
která vše sepsala a zaprotokolovala. Policie už má teorii: Vše dělá
velký vlk. Adriana jen kroutí hlavou. "Takhle rozsápat člověka? To by
musel být opravdu obrovský vlk." pomyslela si.
Adriana
nedočkavě otevřela vchod a vešla. Uvnitř na podlaze jsou vidět
škrábance hluboké i deset centimetrů. Prsty přejede po rýhách. Skutečně,
jako od nějakého obrovského zvířete. Rozhlédne se po místnosti a
spatří sarkofág. Na víku je umístěna socha ležící ženy, která je velmi
krásná. V hrobce nejsou žádné nápisy. Adriana prohledala všechno, ale
nic neříká o koho, jde. Proto se rozhodne, že sarkofág otevře. Pomocník
z muzea je stále za jejími zády a vše dokumentuje. Vydá souhlas
k otevření. Několik mužů odsune víko a Adriana s pomocníkem nahlédne
dovnitř. Při své práci už viděla ledacos, ale tenhle pohled jí vyrazil
dech…
Uvnitř
sarkofágu ležely dvě kostry zaklíněné do sebe. Jedna lidská a druhá
zvířecí. Adriana tomu nemůže uvěřit. "Pro boha, tohle je kostra
Chiméry!" vykřikla. Pomocník se po ní podívá a ptá se: "Jak můžete
vědět, že je to Chiméra? Rozhodně je to veliké zvíře." Adriana nemůže
odtrhnout oči od koster a říká mu: "Ten dotyčný musel udělat něco
strašlivého, protože bojoval s legendární Chimérou v souboji bohů, jenže
měl jednu ruku přivázanou za zády a přes hlavu pytel. Bojovník neměl
sebemenší šanci na vítězství. Byl rozsápán. Ale to jako trest nestačilo.
Následně byl pohřben s Chimérou, aby jeho maso bylo trháno navždy.
Podle támhle těch škrábanců to muselo být obrovské zvíře. Chiméra je
velké zvíře, nikdo ani neví jakého je druh. Někdo tvrdí, že je kříženec
lva, tygra a vlka. Velikostně musela být větší než člověk…velká tlama,
ostré zuby jako nože, dlouhé okolo 20 cm, možná větší. Co chcete jako
důkaz víc?" Pomocníkovi se zatajil dech a nezmohl se na slovo.
Nastává
soumrak. Všichni již opustili hrobku, až na Adrianu. Ta zůstala, chtěla
to tu podrobně prozkoumat. Neměla strach. Přece tu byla s dobrým
úmyslem, ona tomu chudákovi v rakvi chtěla pomoci nalézt klid. Bude
muset ty kostry nějak oddělit od sebe a uložit je do samostatných hrobů,
aby mrtvý mohli nalézt klid a mír.
Když
na nedaleké kostelní věži odbijí půlnoc, Adriana zaslechne doslova
ďábelský řev. Otočí se ke vchodu, ve kterém se zjevuje Chiméra. V šeru
jsou vidět jen zlověstně žhnoucí žluté oči. Adrianě její vnitřní hlas
říkal, aby zůstala stát a nebála se. Obrovské zvíře se začalo
přibližovat k Adrianě. Našlapovalo opatrně a nespouštělo "svou kořist"
z očí. Náhle Chiméra skočila na sarkofág, zařvala, pohlédla na Adrianu a
utekla vchodem do noci…Adriana tam chvíli jen tak stála v šoku.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
Komentáře
Okomentovat