Adriana - 4. kapitola

Adriana

4. kapitola

Od událostí ve Florencii již uplynul rok a Adriana Montoyová vydala knihu Boj s Chimérou, ze které se okamžitě stal bestseller a Adriana byla na vrcholu popularity. Její život, ale nebyl jen nějaké autogramiády nebo rozhovory. Po pravdě, Adriana to nesnášela. Raději byla zalezlá v archívech, knihovnách nebo muzeích. Stále řešila různé případy prokletí. Obvykle jí volala policie či pracovníci různých institutů, když si nevěděli rady. Adriana ráda přijela a pomohla. Měla dar a chtěla používat.

Jednou jí zastihl dopis odeslaný z jedné karpatské vesničky. Obyvatele sužují upíři. Vinu svádí na místního šlechtice Tepeše z rodů Draků. Obvykle neřeší případy obyčejných lidí. Ne, že by jim nechtěla pomoci, ale v této době, kdy je zpopularizovaná, jí píší či volají všelijací lidé, že mají prokletou zahradu, případně jim straší v domě. Tihle lidé se obvykle chtějí jen zviditelnit a Adriana není žádný krotitel duchů. Tento dopis od chudých vesničanů jí však zaujal, a proto se rozhodla jim pomoci.

Když dorazí na malé letiště v Rumunsku, tak ji zastihne dopis. Adriana nasedne do taxi a jede do vesničky. Cestou si čte dopis:

"Vážená slečno Adriano Montoyová,

dozvěděl jsem se o vašem příjezdu. Proto si vás dovoluji pozvat na svůj hrad. Znám zvěsti, které o mě kolují. Velice rád bych uvítal, kdybyste mé pozvání přijala.

Váš hrabě Dracul Tepeš z rodu Draků"

Adriana kouká do papíru s pečetí Draka a ještě několikrát si dopis přečte. Nějak tomu nemůže uvěřit. Říká si: "Připadám si jako v knížce Dracula od Brama Stokera. Ještě aby mě místní obyvatelé přesvědčovali, ať na ten hrad nechodím, že tam žijí upíři."

Dorazila do vesnice až před západem slunce a lidé ji s ustaranou tváří přivítali. Místní jí povyprávěli pár historek a ona se rozhodla, že je prověří. Starosta a hospodský v jednom se zděsí: "To tam nahoru na hrad chcete jít teď hned? To přece nemůžete. Počkejte až do rána." Adriana na něho nechápavě kouká a myslí si, že se asi zbláznil. Chvilku přemýšlí, co na to má říct. "Děkuji za upozornění, ale vy jste mi přece zavolali z důvodu, abych vám pomohla se s tímto problémem vypořádat. Takže na hrad stejně musím jít a nevidím důvod, proč to odkládat." Vesničané se jen pokřižují a jedna žena jí dá růženec. Adriana ho přijme a půjčuje si koně. Naštěstí na něm umí jezdit. Tady, v takové divočině odříznuté od civilizovaného světa, je docela problém sehnat auto.

Na hrad dorazila až po setmění. Doufala jen, aby všichni v hradě ještě nespali. Byla však mile překvapena. Majordomus otevřel dveře, ještě než stačila zaklepat. "Vítám vás, slečno Montoyová. Hrabě Dracul vás již očekává." řekl starý muž, vzal si od ní kabát a vedl jí dlouhou chodbou až do jídelny. Adriana se rozhlížela, na stěnách visely obrazy předků, zbraně a lovecké trofeje.

Když vešla do jídelny, uprostřed místnosti stál dlouhý stůl. V čele seděl muž s podmanivým pohledem a silným charisma. Na druhé straně bylo jedno místo prostřeno. Majordomus velmi potichu se vzdálil, Adriana si toho ani nevšimla. Prostě v jeden okamžik stál vedle ní a po chvíli už ne. Adriana se v duchu napomínala, aby na hraběte tak nezírala.

Dracul vstal a řekl: "Vítejte, slečno Montoyová. Po tak dlouhé cestě jste jistě hladová a unavená. Proto jsem si dovolil pro vás připravit večeři a pokoj, kde byste si mohla odpočinout."

Adriana se začervenala a po chvilce řekla: "Děkuji moc, hrabě. Ale nemusel jste si dělat takovou starost. Vy jíst nebude?"

Dracul se pousmál: "Rád vám vyhovím ve všem, co si bude přát. Já jsem už bohužel jedl. Nechám vás v soukromí navečeřet a majordomus vás pak zavede do vašeho pokoje. Tam si odpočiňte." Než stačila cokoliv říct, tak Dracul odešel.

Adriana se tedy usadila ke stolu. Jídlo vypadalo i vonělo báječně. Po té cestě jí skutečně vyhládlo a tak se pustila do jídla. Chutnalo úžasně. Vypila pohár vína a přemýšlela, jak se majordomus dozví, že už je hotová. Pomyslela si: "Asi mám zazvonit na zvonek." Jenže žádný zvonek neviděla a tak tuto myšlenku zavrhla. Náhle se ve dveřích objevil majordomus a pokynul ji, aby ho následovala. Vyšli schodiště a majordomus jí otevřel dveře do pokoje. Ještě se jí zeptal, jestli něco nepotřebuje. Ona odpověděla, že nikoliv. Pak majordomus zavřel dveře a Adriana si lehla na lůžko. Byla tak unavená, že si nic neprohlížela a prostě usnula.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…