Mary 2 - 11. kapitola

Mary 2

11. kapitola

Mary se úplně zotavila z ran, ale stále jí vrtal hlavou rozhovor s Bohem. Co myslel tím, že to špatné zhmotnění byla jen jedna z jejích chyb? Co udělala špatně? A jak myslel, že špatně pochopila to "…budeš vládnout bok po boku s Luciferem"? Jak má vědět, co udělat a co ne? Nikdo jí žádný návod nedal. Všechno musí objevit sama, ale jak to má udělat, to už jí nikdo neřekne. Je tak zmatená, Lucifera již ztratila a nyní je na vše tak sama, nebo ne?

.

"Co se s tebou děje?" zeptal se Bakchus, který se náhle objevil vedle ní. "Jsi pořád taková zamyšlená, co ses vrátila ze setkání s Bohem."

Mary na něho pohlédla smutným pohledem, ve kterém se odráželo i její vyčerpání a beznaděj. Nevěděla, co mu má říct. Od Boha se dozvěděla, že vše pokazila, ale jak to napravit, jí už neprozradil. Nejspíš přispěla k vítězství zla! Měla ještě naději to změnit?

"Jsi zmatená! Cítím tvoje emoce. O co jde? Třeba když se vypovídáš, uleví se ti." navrhl jí Bakchus. Měl o Mary starost. Pokud má zvítězit nad Zlem, musí si věřit a být silná.

"Nejspíš jsem všechno zvorala a nejhorší na tom je, že ani nevím jak." řekla Mary smutně.

"Třeba to nebude zas tak zlé." utěšoval ji Bakchus.

"A třeba jo! Bůh mi řekl, že vše mělo být jinak! Nevědomky jsem změnila určenou budoucnost!" vykřikla Mary a pokračovala ve zlostném projevu: "Víš, co je na tom ještě horší? Všichni andělé dávají tuhle situaci za vinu Bohu. Opustil je a svět přenechal Zlu. Jenže to není pravda! Bůh sice odešel, ale na jeho místo měl nastoupit jeho nástupce, JÁ!! Jenže to se nestalo, zklamala jsem nejen svého otce, ale i anděly, lidi a celou Zemi. Jsem největší omyl Boha v historii vesmíru!!!"

"Ne, mýlíš se! No, tak jsi to nevzala přesně podle jeho plánů, a co? Ty jsi přece Bohyně, máš svojí cestu a své plány." snažil se jí uklidnit, ale moc se mu nedařilo.

"O čem to blábolíš, Bakchu? Já žádné plány nemám! Hazarduji tady s života nás všech a přitom netuším, co mám dělat!" vykřikla plna beznaděje.

"No tak, Mary, jen klid. Jsi silnější, než si myslíš. Já ti věřím!" řekl Bakchus.

"Tak to jsi asi jediný." poznamenala Mary.

.

V tom do pokoje vtrhl Lukas, až se mu za patami kouřilo a vypadal dosti vyděšený. Z vedlejšího pokoje se ozývaly výkřiky.

"Něco se děje, Mary. Tohle bys měla vidět." vyhrkl ze sebe Lukas a rychle vycouval z pokoje a uvolnil dveře.

Bakchus s Mary vyskočili na nohy a běželi se podívat do dveří, tam však strnuli. Celou místnost pohlcovaly stíny a temnota. Raniel s Lilith byli přimáčknutí na stěně a nemohli se hýbat. Marcus ležel bezvládně na zemi a nedaleko se Selek krčil za židlí.

Mary vykročila do místnosti, Lukas se jí snažil zadržet, ale ona se mu vysmekla.

"Klid Lukasi, nic nedělej. Tohle ještě zvládnu." řekla s úšklebkem na tváři a otočila se ke stínům. Došla doprostřed místnosti a stíny jí obklíčily.

"Tak co chceš, Zlo? Proč na nás útočíš?" zeptala se Mary.

"Já jsem nezaútočil." poznamenal hlas Zla.

"Aha, tak proto je Raniel s Lilith přimáčknutý na stěně a Marcus v bezvědomí." řekla ironicky Mary.

"Odpusť, ale když jsem se začal objevovat na základně, tvůj tým mě napadl, jen jsem se bránil." vysvětlil hlas.

"No, to je výborný! Když jsme si to tak hezky vysvětlili, tak je propusť a konečně mi prozraď, proč si nás poctilo svou návštěvou." řekla netrpělivě Mary.

"Jistě," zazněl hlas a Raniel s Lilith byli volní. Pak místnost zahalila temná záře a z ní vyšlo Zlo, které se zhmotnilo do podoby muže v plášti, s kterým se Mary již setkala.

"Jsem tady, abych ti předal dar." řeklo Zlo a uklonilo se.

"Cože? Jaký dar a za co?" Nevěřím, že bys mi dával dárky, jen abys mi udělal radost." poznamenala nedůvěřivě Mary.

"Máš pravdu, není to zadarmo. Je to omluva za to, že jsem tě proklel Ježíšovým utrpením." přiznalo se Zlo.

"Co? To jsi byl ty!" vykřikla nevěřícně Mary. "A to máš ještě odvahu mi to říct!" dodala a stále nemohla uvěřit svým uším.

"Chápu, že jsi rozčilená, ale musíš pochopit mé záměry. Věděl jsem, že Bůh byl přítomen ukřižování svého syna Ježíše, a že ty ne. Také jsem si byl vědom, že si svým otcem potřebuješ promluvit, byla to jediná možnost." vysvětlovalo rychle Zlo.

"Fajn, to beru, ale mohl jsi mi o tom říct, abych věděla, co mě čeká. Nebylo to totiž zrovna moc příjemné. A stejně mi ten rozhovor s Bohem moc nepomohl." řekla Mary a přijala omluvu.

"To bych neřekl. Pověděl ti vše podstatné a to by mělo stačit, abys pochopila souvislosti událostí a byla schopná vyvodit následky i cíle svých činů." oponovalo jí Zlo.

"Co? Tak to jsem asi blbá, protože mi nic nedošlo! A co jsi mi tedy přinesl?" začala se rozčilovat.

"Zde je Pandořina skříňka, kterou jsem sebral Luciferovi." řeklo Zlo a najednou se v jeho rukách objevila skříňka.

"Proč mi ji dáváš?" podivila se Mary.

"Jak jsem již řekl, je to omluva za tu kletbu. A pro mě stejně nemá význam." vysvětlilo Zlo.

"A to myslíš zase jak? S ní bys přece mohl zničit celý svět!" vykřikla udiveně Mary.

" V tom to právě je, já svět nechci zničit, ale změnit k obrazu svému. Toho však touhle skříňkou dosáhnout nelze. Pandořina skříňka umí jen ničit a naprosto narušit rovnováhu vesmíru." řeklo Zlo, předalo Mary skříňku a vzápětí na to zmizelo v temné záři. Všechny stíny ze základny zmizely se svým pánem.

.

Všichni přítomni udiveně koukali a nemohli pochopit, co se to před jejich zraky vlastně stalo.

Jen Mary tušila, co tím Zlo myslelo. Je jako Bůh, ten si svůj svět vytvořil jako první, a tak i Zlo touží si stvořit vlastní svět a k tomu tato skříňka rozhodně vhodná není. Ta dokáže přinést jedině chaos.

Náhle si v mysli vzpomněla na Lucifera, ten o schopnostech skříňky musí vědět, tak proč jí chtěl získat? Něco chystá a Mary měla pocit, že se to brzy dozví a rozhodně z toho radost mít nebude.