Mary 2 - 8. kapitola

Mary 2

8. kapitola

Bolest, která Mary ochromila je naprosto nepopsatelná a projíždí jí celým tělem. Mary se třese na podlaze a najednou jí čelem projede ostrá bolest. Zakřičí bolestí a šokem, když si uvědomí, že jí z čela stékají drobné potůčky krve. Bolest je už tak silná, že ztrácí vědomí.

Do pokoje vtrhne Raniel s Lukasem v patách. Nechápou, co se zase děje. Mary před nimi leží v bezvědomí na podlaze a na čele má drobné ranky, ze kterých stále krvácí.

Raniel k ní přiskočí a chce ji zvednout, když si všimne zaraženého Lukase, který má vysunuté špičáky a dívá se na Mary jako v tranzu.

"Co?" zeptal se Raniel, ale pak mu to došlo. "Vypadni odsud a pošli sem Seleka a fofrem."

Lukas pomalu vycouvá z pokoje, špičáky ještě stále vysunuté. Cítí krev a nemůže se pohledem od Mary odtrhnout, ale pak se přemůže a odejde z místnosti. Přejde chodbu a předal vzkaz Selekovi a sám prchá z budovy, kde je krev cítit už naprosto všude.

.

Mary pomalu otevře oči, cítí se hodně slabá a víčka jakoby vážili tunu, ale nakonec se jí to povede a rozhlédne se po pokoji. Raniel sedí vedle ní a mokrým hadříkem jí ošetřuje ranky na čele.

"Co se stalo?" zeptala se rozechvělým hlasem.

"To bychom se snad měly zeptat my, ne?" vyhrkl Selek, který seděl v křesle.

"Našli jsme tě ležet na zemi v bezvědomí a s hlavou od krve. Na čele máš nějaké drobné ranky, které nechtějí přestat krvácet." doplnil Raniel.

"Já nevím. Vrátila jsem se z Pekla, kde jsem si poklábosila se Zlem a najednou mě přepadla ta ohromná bolest. Netuším, co se stalo." řekla Mary a na okamžik zavřela oči vyčerpáním.

"Ty jsi byla v Pekle? A my si mysleli, že trucuješ, po tom co jsi vyhodila Lucifera." podivil se Selek a přešel k Mary.

"Jo, sešla jsem se se Zlem a to mi ukázalo zajímavý výjev, který bych si potřebovala ověřit." řekla Mary a ukázala na Seleka. "Pojď blíž, Seleku."

Ten tedy přistoupil a naklonil se k ní. Ona se prsty dotkla jeho spánku. Zavřela oči a soustředila se.

Za okamžik už byla v jeho mysli a spatřila Lucifera, jak mluví s Dahakem, a pak bodá Seleka do srdce.

Mary pustí Seleka a je v šoku. Zlo mělo pravdu! Luciferovi se nedá věřit, ale o co mu jde?

Selek se oklepal, protože mu Mary pomohla si vybavit smrt a jeho vraha, který ho pobodal.

"Ten Lucifer je ale zmetek!" vyhrkl Selek, ale pak se chytil za pusu.

"Klid, Seleku. Vždyť máš pravdu. To já byla ta slepá a naivní." řekla se smutkem v srdci. Náhle ji však znovu ochromila bolest. Nějaká neviditelná síla s ní mrštila o zem a Mary cítila pálivou bolest na zádech, a jak se jí oblečení začíná lepit na tělo. Záda jí bičovala neznámá síla a Mary křičela bolestí. Záda měla od krve a objevovali se zde rány jako od bičování.

Raniel zatajil dech a Selek na celou scénu jen vytřeštěně civěl.

Za okamžik bylo po všem. Mary ležela nehybně na zemi a silně krvácela ze zad. Raniel se Selekem ji opatrně zdvihli a přenesli na postel. Museli jí opatrně sundat tričko, i když v tom stavu v jakém se nacházelo, to nebyl zas takový problém. Z trička zbyly jen cáry a tak je šetrně odstranili ze zad.

"Budu to muset zašít." řekl Raniel tiše.

"Co se to sakra děje?" divil se Selek.

"Já nevím, ale přijde mi to divné." odpověděl mu Raniel a přinesl si vodu, hadříky a věci na šití. Pomalu Mary otíral rány a pak je zašíval, přesto stále krvácely, jako by se to nedalo zastavit.

"Tak moment!" vyhrkl Selek hlasitě. "Jak to, že se ty rány nezacelují? Mary se přece vždy uzdravuje." dodal a pomáhal otírat zkrvavená záda.

"V tom máš pravdu. Napadá mi jediná možnost, a to, že se jedná o stigmata." pronesl Raniel mezi zašíváním.

"Cože? Stigmata? Ale to nedává smysl." vykřikl Selek.

"Tak to bych netvrdil. Na čele má Mary rány jako od trnové koruny a před chvílí jí nějaká neviditelná síla zbičovala. To jsou dvě Kristovy rány." vysvětlil mu Raniel.

"No právě, jsou dvě. Stigmatici přece mívají jen jednu, ne?" divil se dále Selek.

"Obvykle ano, ale najdou se i výjimky, kteří pak mají dva druhy stigmat." dodal Raniel.

"Fajn, ale Mary to řekneš ty." řekl Selek a Raniel jen stočil oči v sloup.

.

Mary konečně procitá na posteli, tentokrát leží na břiše a záda jí hrozně pálí. Rozhlíží se a Raniel si k ní přetáhne křeslo.

"Ranieli, tak co má tohle znamenat?" zeptala se unaveným hlasem.

"Stigmata." řekl Raniel a tvářil se jako, že si je naprosto jistý.

"Cože?" vyhrkla Mary a snažila se trochu zvednout z postele, ale moc jí to nešlo. Byla už hodně slabá.

"No, já se domnívám, že tě postihla stigmata." vysvětlil jí Raniel.

"Já myslela, že je můžou mít jen hluboce věřící lidé? Jenže já nevěřím, já vím, že existují a v tom je přece velký rozdíl." podivila se Mary.

"Ano, máš pravdu, je to divné, ale máš nějakou jinou teorii?" řekl jí Raniel.

"Fajn, beru. Ale to jako teď už budu mít věčně propíchnutý čelo a zbičovaný záda?" zeptala se mírně podrážděně.

"Asi."

"To si děláš prdel! Já se na to už fakt vykašlu! Proč zase já!" vykřikla Mary.

Najednou ucítila už známou ostrou bolest. Myslela si, že je na ní již připravená, jenže to se šeredně spletla.

Neznámá síla jí nadzvedla nad postel a Mary levitovala asi půl metru nad matrací. Síla jí opět začala bičovat. Krev vycákla až na zeď. Dokonce i čelo jí opět začalo silně krvácet. Mary měla halucinace, že jí bičují a nasazují trnovou korunu. Křičela, ale bolest nepřestávala, místo toho ještě zesílila. Neviditelné hřeby jí probodly obě zápěstí. Krev cákala a stékala po posteli a po zdech. Mary naposled vykřikla a pak se bezvládně sesunula na postel.

Celou scénu sledoval Raniel a byl naprosto v šoku. Pak se však vzpamatoval.

"Seleku, okamžitě sem přijď! Musíš mi pomoc s ošetřováním těch ran, já už to sám nezvládnu." vykřikla Raniel a společně se Selekem se dali do čistění a zašívání ran na čele, zádech i zápěstích. Rány však stále krvácely a krev už byla naprosto všude.

.

"Tak co to je?" zeptala se Mary, když konečně procitla z bezvědomí.

"No, přece stigmata." řekl nejistě Raniel.

"To si povídej svojí babičce, ale na mě s tím nechoď. Tohle přece už není normální! Všichni stigmatici mají maximálně dvě rány, ale já už mám tři." vykřikla rozčíleně.

Raniel si už skutečně nevěděl rady, ale Mary měla pravdu, tohle už není obvyklé. Ale co jiného by to mohlo být?

"Ježíšovo utrpení!" řekla Lilith, která právě vešla do místnosti a s hrůzou si prohlížela Mary.

"Cože?" zeptala se Mary i Raniel současně.

"No, Ježíšovo utrpení. Tak se říká jedné kletbě, která má za příznaky všechna stigmata." vysvětlila Lilith.

"Fajn, ale jak to lze zastavit?" vyhrkla Mary bolestí.

"Nejde to nějak zastavit, jakmile je jednou oběť prokleta, tak bude prožívat ohromná muka, stejná jako prožil sám Ježíš, až do své smrti, která přijde velmi brzy. Obvykle se ani nedožijí všech pěti ran." povysvětlila Lilith.

"Jenže já zemřít nemůžu, když jsem nesmrtelná, tak kdy to skončí?" rozčílila se Mary.

"V tom je ta potíž. Všechny dosavadní oběti postižené touhle kletbou, byli lidé. Pro někoho nesmrtelného, to znamená věčná muka, která nikdy neskončí." řekla Lilith docela tiše.

"Tak to je fakt super, lepší zprávy by nebyly?" řekla cynicky Mary, když jejím tělem znovu projela bolest.

"To ne, už zase." vykřikla, ale to už jí neviditelná síla nadzvedla z postele a začala jí bičovat. Mary křičela, ale svět kolem už přestávala vnímat. Opět měla halucinace, že jí bičují a přibíjejí na kříž. Neviditelné hřeby tentokrát probodly nejen zápětí, ale i nohy. Krev pět stříkala na všechny strany a Mary stále křičela, pak se bezvládně zhroutila zpět na postel.

Raniel se Selekem ji pořádně položili na postel a dali se do ošetřování jednotlivých ran.

"Nepotřebujete pomoc?" zeptala se ustaraně Lilith.

"Jo, pomoc by se nám docela šikla." poznamenal Raniel a pokračoval v otírání krve.

.

"Musí existovat způsob, jak to zastavit." řekla Mary, když opět nabrala vědomí. Byla naprosto vyčerpaná a v těle jí bolel každičký sval. Ztratila již litry krve, ještě štěstí, že je nesmrtelná. I když si neuměla představit, že by tyhle nesnesitelná muka zažívala po zbytek svého věčného života.

"Teoreticky by tady jedna možnost byla." poznamenala Lilith tiše.

"Jaká?" vyhrkla okamžitě Mary.

"No, je to přece utrpení Ježíše Krista, tudíž ho může zrušit jen on sám. Tedy asi, nikdo to nikdy nezkoušel." řekla Lilith.

"Co to plácáš za blbosti?" podivil se Selek.

"Přineste mi krucifix." řekla Mary a zavřela oči vyčerpáním.

Raniel vyběhl na chodbu a za chvilku se už vracel se stříbrným krucifixem. Postavil ho na stolek vedle postele a Mary opět otevřela oči, ve kterých se odrazovalo naprosté vyčerpání.

"Teď běžte ven." řekla Mary.

"To jako budeš hovořit s Kristem?" divil se nechápavě Selek.

"Musím to zkusit. Je to můj mladší bráška, tak snad mě vyslyší." vysvětlila Mary a v jejím hlase byla slyšet bezmoc.

Selek, Raniel i Lilith opustili místnost a zavřeli za sebou dveře.