Mary 2 - 21. kapitola

Mary 2
21. kapitola

"Co se děje? Měla bys oslavovat, vždyť jsi vyhrála." pravil Bůh, který se náhle objevil vedle ní. Prohlédla si ho a začínala ho nenávidět, za to co musela už obětovat, proto čím je.
"Gratuluji ti, konečně jsi přišla na to, kdo jsi a projevila se jako nová Bohyně. Vše skončilo daleko lépe, než jsem plánoval." řekl a Mary na něho na okamžik zůstala zírat.
"O čem to mluvíš?! Vždyť jsem zabila všechny tvé anděly!" křikla na něho a už začínala být pořádně vytočená. On snad tohle plánoval?
"Jak jsi řekla, byli to mí andělé, né tvoji. Nikdy by se podvolili a ještě tu byl ten zrádce Ezechiel. Nikou nebudou chybět."
"A co Raniel? Proč musel zemřít?!" křičela na něho a hlas se jí chvěl zlostí.
"Oběti. Každému bohu se při jeho vzestupu musí položit oběti, jedině tak utuží svou moc." řekl Bůh.
"Cože? Já o to ale nikdy nestála!" křičela Mary dál.
"Je mi to líto..." řekl smutně Bůh.
"Jdi do prdele! Líto? Ty nevíš, co to znamená! Nikdy jsi nikoho nemiloval, ani neměl rád. Nevíš co je ztráta!" křičela, až jí vypadával hlas. Prostě tu bolest ze sebe musela vykřičet.
"Máš pravdu, nevím to. Proto ty budeš daleko lepší Bůh než já. Sbohem, dcero. Nyní jsi Bohyně tohoto světa ty." řekl a zmizel ve zlaté záři.
.
Mary osaměla, ale jen na okamžik, protože se u ní objevil Bakchus, Lilith, Thór, Adriana a Asmodeus. Chvíli si je prohlížela, bylo jí tak smutno, ale musí jít dál. Nyní na ní závisí celý svět.
"Mary, jsou pryč, víc už pro ně nemůžeš udělat." řekl Asmodeus, asi se jí snažil uklidnit.
"Tak dost! V tom se pleteš, ještě něco můžu učinit." okřikla ho a zavřela oči.
Objevila se Smrt a mírně se Mary usmála. "Co si přeješ, Bohyně Mary?" zeptala se Smrt vcelku mile.
"Nedávno k tobě přišly čtyři duše..." začala Mary, ale Smrt jí přerušila.
"Během boje ke mně přišlo mnoho duší, ale ty asi myslíš své přátele - Raniela, Seleka, Lukase a Marcuse, že?" pravila Smrt.
"Ano, přesně ty mám na mysli. Přeji si, aby přešly do Ráje." řekla Mary rozhodně.
"Vždyť jsou to démoni a zrádce nebe." poznamenala Smrt.
"Raniel nikdy nikoho nezradil a všichni čtyři položili životy za správnou věc. Zaslouží si odměnu." pronesla Mary a další debaty už nehodlala vést.
"Jistě, splním tvůj rozkaz. Ještě něco?" procedila Smrt mezi zuby a bylo vidět, že se cítí dotčená.
"Vlastně vím ještě o jedné duši, která si nezaslouží věčné utrpení."
"A kdo je to?" ptala se Smrt.
"Jidáš." pronesla Mary, a když to vyslovila, tak všichni přítomní se na ní udiveně podívali, jako by špatně slyšeli.
"Mary, jsi si jistá?" ptala Adriana.
"Ano, tehdy před lety jsem mu slíbila, že se dočká nebe a je čas slib splnit. On jen plnil rozkazy, nezaslouží si zatracení." vysvětlila to všem Mary.
Smrt se uklonila a zmizela. Mary opět zavřela oči a v mysli se přenesla k branám Ráje. Všude voněly květiny a byl cítit mír a klid. Objevili se tam její přátelé a Jidáš. Marcus s Lukasem jí objali a Selek si dělal legraci z toho, že jde do Ráje. Raniel jí děkoval za všechno. A Jidáš se na ní usmál. Mary prostě cítila ve svém srdci, že činí správnou věc.
.
"Co bude dál?" zeptal se Asmodeus, když se Mary vrátila od Ráje.
Mary si ho prohlédla a jakoby jí něco došlo, pak si ho jen změřila přísným pohledem.
"Co tady vlastně ještě děláš? Nemáš být jen tak náhodou v pekle?" ptala se Mary.
"No asi jo." vykoktal ze sebe Asmodeus a usmál se, tedy spíše se pořádně zaksichtil.
"Takže se tam laskavě přesuň, jo?" poznamenala Mary a on raději uposlechl. Nestál o problémy, a tak zmizel v kouři.
"Doufám jen, že neshořel, jak rychle mizel do pekla." poznamenal Bakchus. Mary posmutněla, tyhle připomínky měl vždy Selek, docela jí někdy lezl na nervy.
"Vím, že se chcete dozvědět, co se stalo. Takže ano, zvítězili jsme a já jsem nyní Bohyně této planety. Svět lidí se doufám nezmění, vždy tu bude dobro a zlo, s tím nic nenaděláme. Andělé jsou mrtví a chvíli mi bude trvat, než vše obnovím. Snad jen mezitím nenastane konec světa." řekla Mary trochu ustaraně, protože ani nevěděla, kde začít.
"My ti pomůžeme." promluvili ostatní jednohlasně.
"Děkuji vám, přátelé, pomoc by se mi docela hodila." podotkla popravdě Mary. A už si představovala, jak je Lilith v nebi. Nad tou myšlenkou se pousmála. Lilith není tak špatná, jak jí všichni očerňovali.
"Bůh měl pravdu, jsi lepší než on." řekl s úsměvem Bakchus.
Mary se musela taky usmát, pro tohle Bakcha miluje. Dokáže jí vždy a za každých okolností rozesmát. Za odměnu ho políbila a náhle se jí celý svět zdál nějak veselejší. Láska umí opravdu divy.
.
Světu se otvírá nová éra s Bohyní Mary...

Konec?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kreslím lebku

Dopis z Bradavic (+ úvodní esej)

Kytička haiku o lásce