Bitevní vřava krev prolévá

Tak jsem se zase pokusila trochu zabásnit, tentokrát na Imaginarius - Iluze dvacátá devátá a výsledkem je báseň "Bitevní vřava krev prolévá". Tedy podle obrázu a písničky, oboje se mi moc líbilo, tak jsem něco stvořila. Je to moje druhá báseň a opět velmi optimistická, stejně jako ta předešlá.

Nikdy bych neřekla, že mě tvoření poezie bude bavit, protože dřív mi to skutečně nešlo, ale nyní se mi "verše" (pokud to mohu tak nazvat) sami skládají v hlavě pěkně k sobě. Jen se u toho dost vztekám, protože se to občas nerýmuje. Jsem prostě divná a své myšlenkové pochody nejspíš nikdy nepochopím. :-D To nic, jsem jen magor a podle toho ta má poezie taky vypadá.

Rytíř tasí meče,

do boje se hrne,

krev teče proudem,

mrtvoly se kupí kolem.

Přijde vám, že tohle dokáže vymyslet normální člověk??? Ale kdo je dnes normální, že? Obvykle se skládají básně o lásce, kdežto já o smrti a umírání. Ať žije pesimista, protože optimista zemřel.

Bitevní vřava krev prolévá

Rytíř tasí meče,

do boje se hrne,

krev teče proudem,

mrtvoly se kupí kolem.

Bojovníci sekají a sekají,

končetiny vzduchem létají

a nepřátelé k zemi padají.

Tamhle leží noha,

či zkrvavená ruka,

opodál se kutálí hlava.

.

Rytíř udatně bojoval,

ale čas s ním skoncoval.

Krev se vsakuje do země

a mladá dívka pláče smutně.

Její milý v blátě stydne,

nepřítel na koni to sleduje.

Dívka slzy roní na bitevním poli,

kde jsou ty doby, kdy se milovali?

.

Nepřítel na koni jede k ní,

ona v ruce dřímá kopí.

Tuší, že nemá naději,

proto zdvihne oči k nebi

a zarazí si kopí do hrudi.

Tělo k zemi klesá,

milý ji v nebi vítá.

Oba už jsou opět spolu

a těla leží dole v chladu.

.

Naděje času lásky na zemi umírá,

protože bitevní vřava krev prolévá

a nikomu ta vyhlídka nepřijde divná.