Má paní, byl bych spokojen, kdybych směl, jako vzácný skvost, nosit vás v srdci nocí dnem a chutnat vaši šlechetnost i dobrotu i něhu, cnost i mravy, jichž si každý cení: pak žil bych v stálém okouzlení. Čím dál více jsem přesvědčen, že poznám štěstí věru dost, až zjistím v onen vzácný den, že pro paní svou nejsem host a že mi patří věčnost láska, jež všechny dny mé změní: pak žil bych v stálém okouzlení. Budu se topit v štěstí svém, až najdu spolehlivý most k té, jejímž chci být milencem neznajícím zlou falešnost, až sen se změní v skutečnost a uzřím tu, nad kterou není: pak žil bych v stálém okouzlení. ................. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím, neboť mé duši štěstí dává. Když na vás myslím, v chvilince ztratí se smutek jako stín. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím. Je zřejmé, že vy, paní, jste pokladem pro mne největším, v němž původ svůj má radost pravá. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím, neboť mé duši štěstí dává. Václa
Komentáře
Okomentovat