Arthur Rimbaud - Sněno pro zimu

V zimě si vyjedem v růžovém malém kupé

s polštáři, jež se modrají.

Uslyšíš, přestože vláček těžce supe,

jak lidé se tajně líbají.

Zatáhnem záclonu, abychom nepostřehli

šklebivé stíny večera,

mrzuté vlky, již jsou celí zkřehlí

jak ledová příšera.

Pak ucítíš, že zasvrbí tě líce,

že malá hubička jak zbrklá pavoučice

se s tváře na krk vzdaluje.

Řekneš mi: hledej, schýlíš něžně ouška

a budem hledat dlouho toho broučka,

který tak rychle cestuje.

(ve vlaku 7. října 1870)

Arthur Rimbaud - Má bohéma

překlad: Vítězslav Nezval

vydání: Československý spisovatel, 1977 (Klub přátel poezie)