Arthur Rimbaud - Sněno pro zimu
V zimě si vyjedem v růžovém malém kupé
s polštáři, jež se modrají.
Uslyšíš, přestože vláček těžce supe,
jak lidé se tajně líbají.
Zatáhnem záclonu, abychom nepostřehli
šklebivé stíny večera,
mrzuté vlky, již jsou celí zkřehlí
jak ledová příšera.
Pak ucítíš, že zasvrbí tě líce,
že malá hubička jak zbrklá pavoučice
se s tváře na krk vzdaluje.
Řekneš mi: hledej, schýlíš něžně ouška
a budem hledat dlouho toho broučka,
který tak rychle cestuje.
(ve vlaku 7. října 1870)
Arthur Rimbaud - Má bohéma
překlad: Vítězslav Nezval
vydání: Československý spisovatel, 1977 (Klub přátel poezie)
Komentáře
Okomentovat