Kateřina Rudčenková - Paměť na poduškách

-
Kdosi neviditelný odsává světlo z oblohy

a koruny se pokládají do tmy

jako do podušek


a ve mně je klid,

ve mně je teplá hladina,

v níž spočívá loď větší než dva domy

a záchranný člun větší než veslice,

na níž jsme s mou matkou

kdysi veslovaly přes přehradu.


Naši známí dál sedí v hlavě vedle nás

na sametových gaučích,

jak jsme je zahlédli naposled,

pak někdo řekne: odjel do Tasmánie,

má pět dětí, nalehl na nůž.


A on přece dál zůstává sedět

na tom gauči vedle nás pln nadějí

a nic s ním nehne.



Chůze po dunách - Kateřina Rudčenková


Vydalo: nakladatelství Fra, 2013 (1. vydání)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapka vody ve verších

-
Obrázek
Ptáček na větvi pavučina se třpytí jak drahokamy. Krása je kolem příroda dává život dívám se srdcem. Vítr vezme list bouřka a déšť chladí zem vše se zelená. Zlato na nebi hned ráno rozzáří den květ tančí trávou. Někdy mi tři řádky básně haiku nestačí a zkouším psát básně tanka, z kterých se haiku vyvinulo. A tak vznikly čtyři básně tanka, které zachycují okamžiky letního deště. Letní přeháňka plní otevřenou dlaň vše promokne teď květy se sytě zbarví ptáček zazpívá světu. Deštník nad matkou dítě skotačí louží radost veliká déšť padá do tváře hned očistí zem od prachu. Strom stojí v dešti voda promáčí dřevo daruje život je jako stráž přírody čas se v kapce propojí. Osamělý list plave si po hladině déšť ho políbí vítr jej přinesl jen jako předzvěst podzimu. Už se těším na podzim... Zdraví, Cesmína H.
Číst dál...

Příběh víly

-
Obrázek
Po delší době jsem zkusila opět básnit, a vznikla má třetí "báseň" Příběh víly. Původně jsem chtěla něco alespoň trochu veselého a optimistického, ale jako obvykle se mi to příliš nepovedlo a dílko je opět pesimistické, až to není hezké. A o čem básnička, která se příliš nerýmuje, je? O ztracené lásce a smrti. Proč nedokážu napsat něco veselého? Je to snad mé prokletí? Báseň vznikla na motiv obrázku ze snílkovské čtyřicáté iluze . Příběh víly V lese víla seděla, posmutně brečela, navždy bude mladá, krásná, ne však její láska drahá, ta skončila již před lety, větry pryč jí dávno odvály. .
Číst dál...

Václav Lucemburský - trubadúrská poezie

-
Obrázek
Má paní, byl bych spokojen, kdybych směl, jako vzácný skvost, nosit vás v srdci nocí dnem a chutnat vaši šlechetnost i dobrotu i něhu, cnost i mravy, jichž si každý cení: pak žil bych v stálém okouzlení. Čím dál více jsem přesvědčen, že poznám štěstí věru dost, až zjistím v onen vzácný den, že pro paní svou nejsem host a že mi patří věčnost láska, jež všechny dny mé změní: pak žil bych v stálém okouzlení. Budu se topit v štěstí svém, až najdu spolehlivý most k té, jejímž chci být milencem neznajícím zlou falešnost, až sen se změní v skutečnost a uzřím tu, nad kterou není: pak žil bych v stálém okouzlení. ................. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím, neboť mé duši štěstí dává. Když na vás myslím, v chvilince ztratí se smutek jako stín. Častokrát v sladké vzpomínce o vaší kráse přemýšlím. Je zřejmé, že vy, paní, jste pokladem pro mne největším, v němž původ svůj má radost pravá. Častokrát v sladké vz...
Číst dál...