Kateřina Rudčenková - Paměť na poduškách

Kdosi neviditelný odsává světlo z oblohy

a koruny se pokládají do tmy

jako do podušek

a ve mně je klid,

ve mně je teplá hladina,

v níž spočívá loď větší než dva domy

a záchranný člun větší než veslice,

na níž jsme s mou matkou

kdysi veslovaly přes přehradu.

Naši známí dál sedí v hlavě vedle nás

na sametových gaučích,

jak jsme je zahlédli naposled,

pak někdo řekne: odjel do Tasmánie,

má pět dětí, nalehl na nůž.

A on přece dál zůstává sedět

na tom gauči vedle nás pln nadějí

a nic s ním nehne.

Chůze po dunách - Kateřina Rudčenková

Vydalo: nakladatelství Fra, 2013 (1. vydání)