Václav Lucemburský - trubadúrská poezie

Má paní, byl bych spokojen,
kdybych směl, jako vzácný skvost,

nosit vás v srdci nocí dnem

a chutnat vaši šlechetnost

i dobrotu i něhu, cnost

i mravy, jichž si každý cení:

pak žil bych v stálém okouzlení.


Čím dál více jsem přesvědčen,

že poznám štěstí věru dost,

až zjistím v onen vzácný den,

že pro paní svou nejsem host

a že mi patří věčnost

láska, jež všechny dny mé změní:

pak žil bych v stálém okouzlení.


Budu se topit v štěstí svém,

až najdu spolehlivý most

k té, jejímž chci být milencem

neznajícím zlou falešnost,

až sen se změní v skutečnost

a uzřím tu, nad kterou není:

pak žil bych v stálém okouzlení.


.................


Častokrát v sladké vzpomínce

o vaší kráse přemýšlím,

neboť mé duši štěstí dává.


Když na vás myslím, v chvilince

ztratí se smutek jako stín.

Častokrát v sladké vzpomínce

o vaší kráse přemýšlím.


Je zřejmé, že vy, paní, jste

pokladem pro mne největším,

v němž původ svůj má radost pravá.

Častokrát v sladké vzpomínce

o vaší kráse přemýšlím,

neboť mé duši štěstí dává.



Václav Lucemburský - Netoužím po ráji

Překlad: Gustav Francl

Vydalo: Argo, 2005


Tato sbírka Václava Českého (1337 - 1383), syna Jana Lucemburského a bratra Karla IV. je plná krásné lyrické poezie ve stylu trubadúrských písní. Básně jsou o lásce, bolesti i kráse života, nejvíce jich je věnováno „Mé paní“ a citům k ní. Verše jsou to jednoduché, ale rozhodně mají své kouzlo. Někomu se mohou zdát naivní, ale mě osobně se moc líbí a některé berou za srdce. Je to nádherná středověká poezie.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kreslím lebku

Kytička haiku o lásce