Jiný prostor

Zase jsem vzala do ruku tužku a papír. Trochu jsem zapřemýšlela nad tématem a rozhodla se zvěčnit snílkovské TT "Kam vítr, tam plášť" . Vznikla tak bytost ve větru. Původně to měla být jen žena v plášti, jenže já obličeje pořádně kreslit neumím, a tak jsem ho raději vynechala. Zbyl tak jen plášť, ale prsa zůstala, takže je to bytost. Není to sice nic moc, ale snaha se snad cení. Vlastně ani nevím, proč se pokouším kreslit, když to vůbec neumím. Ale nějak se u toho dokážu krásně uvolnit a odpočinout si, takže to občas udělám pro svou relaxaci. Trochu se ptám, zda jsem normální, ale kdo dneska není, že? tužka, A4    

Po dlouhé době je na Klubu Snílků zase Téma týdne, tak jsem se rozhodla se zůčastnit. Téma na tento týden je Barva vlasů , tak jsem o něm chvíli přemýšlela a hned mi napadla pohádka Na vlásku. Nevím proč, ale vážně to byla první věc, co mě napadla. Tak jsem uvažovala, z jakého konce bych to měla vzít a nakonec jsem se rozhodla pro kresbu. A toto je výsledek. :-) Snad se dají poznat dvě hlavní postavy s pohádky Na vlásku - zlodějíček Flynn a princezna Rapunzel (nebo také Locika). Kresleno tužkou a pastelkama na A5 Vím, že by to šlo ještě doladit, ale já se s tím moc nepárala měla jsem to za deset minut hotový, takže výsledek není kdovíjak ohromující.    

Před lety, kdy lidé ještě žili převážně na vesnicích a hlavní obživou jim bylo zemědělství, se vyprávěl příběh o bílém vlkovi, který byl něco jako strážce lesa. Hodné lidi nechával bezpečně projít, ale zlé trestal. Jednou se jedno děvčátko zatoulalo daleko z cesty a ztratilo se hluboko v lese. Lidé z vesnice o ní měli strach, a proto několik chlapů v čele s otcem ztraceného děvčete vyrazilo do lesa, hledat ji. Hned, jak vešli mezi stromy, slyšeli vytí vlků. Cítili, že v lese nejsou sami a kolem nich se potulovalo několik vlků, kteří však na ně nezaútočili. Po několika hodinách hledání konečně došli na velkou mýtinu uprostřed lesa a nemohli uvěřit vlastním očím. U jednoho pařezu spinkalo ztracené děvčátko a nedaleko ní ležel bílý vlk, který jakmile spatřil muže, tak zavyl a zmizel mezi stromy.

4. kapitola Dny v pekle ubíhaly a rychle přecházely v týdny, a ty pak v měsíce. Karolína sloužila v pekle již přes půl roku, zvykla si na všudypřítomné čerty, kteří si oblíbili její kuchařské umění a zároveň si užívali její přítomnosti. Karolína brzy poznala, že čerti se od lidí zas tak moc neodlišují, také mají své dny, kdy se jim daří a někdy jindy mají náladu pod psa. Samozřejmě záleží na povahách, někteří jsou příjemní a vcelku i milí, jiní jsou starý bručouni.

Po dvou pokusech o stínování na lebkách jsem si zkusila načtrtnout medvěda podle fotky z knížky. Výsledek sice příliš jako medvěd nevypadá, ale snaha byla. Nejhůř dopadla hlava a hlavně oči a čenich, nějak jsem se špatně poprala se stínováním a dopadlo to, jak to dopadlo. Zvířata příliš nekreslím, protože jsou docela těžká, hlavně jejich chlupy, protože je na nich dost těžké stínování, tedy alespoň pro mě. Umělec nejsem, ale jako rekreační záliba to snad stačí. Kresleno tužkou na A4.

Ani nevím, co mě to popadlo, ale zkusila jsem nakreslit lebku piráta, kterou mám v pokoji, je to pokladnička. Moje návštěvy sice reptají, že se ta lebka ke mě do pokoje nehodí, ale mě se líbí a to je hlavní. Vlastně je to pokladnička-lebka na Piráty z Karibiku, jako lebka Jacka Sparrowa. Já ho prostě žeru, a tak jsem si jí pořídila asi před třemi nebo čtyřmi lety. Snažím se alespoň trochu naučit stínování, protože to mi nikdy nešlo, ale stejně se mi to příliš nepodařilo. Ze mě asi nikdy mistr-malíř nebude, s tím jsem se už smířila, ale stejně to zkouším. Je to můj první pokus o lebku, tak je trochu šišatá. Kresleno na A4 tužkou.  

3. kapitola Karolína se vykoupala a osušila do připraveného plátna, sedla si k zrcadlu a snažila se rozčesat vlasy. Nešlo to, tak vzala do ruky nůžky a začala odstříhávat zacuchané chuchvalce vlasů, zbytek už šel docela rozčesat. Některé prameny nyní měla kratší a jiné delší, ale přesto ji většina vlasů sahala až k pasu. Uvědomila si, že by ji takhle čistou a učesanou mohl někdo poznat, tak vzala dvě stužky a upletla si dva copy. Nyní vypadala jako nějaká vesnická holka, a to jí vyhovovalo. Oblékla si skromné šaty a přes ně si vzala zástěru. Ještě jednou si zhodnotila vzhled v zrcadle a skutečně vypadala jako nějaká služka. Povzdychla si. Už není princezna, ale kuchařka v pekle. Minulost je pryč… sama to tak přece chtěla.