Bílý vlk

Před lety, kdy lidé ještě žili převážně na vesnicích a hlavní obživou jim bylo zemědělství, se vyprávěl příběh o bílém vlkovi, který byl něco jako strážce lesa. Hodné lidi nechával bezpečně projít, ale zlé trestal.

Jednou se jedno děvčátko zatoulalo daleko z cesty a ztratilo se hluboko v lese. Lidé z vesnice o ní měli strach, a proto několik chlapů v čele s otcem ztraceného děvčete vyrazilo do lesa, hledat ji. Hned, jak vešli mezi stromy, slyšeli vytí vlků. Cítili, že v lese nejsou sami a kolem nich se potulovalo několik vlků, kteří však na ně nezaútočili.

Po několika hodinách hledání konečně došli na velkou mýtinu uprostřed lesa a nemohli uvěřit vlastním očím. U jednoho pařezu spinkalo ztracené děvčátko a nedaleko ní ležel bílý vlk, který jakmile spatřil muže, tak zavyl a zmizel mezi stromy.

lidé si tuto příhodu mezi sebou vyprávěli a přemýšleli, zda ten bílý vlk není nějaký duch lesa. Vlastně je i trochu podivilo, protože posledních několik let se jim neztrácel dobytek. Lidé se přestali bát cestovat i za tmy lesem a v kraji vládl klid.

.

Po dvou letech od incidentu se ztraceným děvčátkem byl jeden lesní dělní kácet stromy v lese. Tuhle práci vykonával již dlouho a jen z vlků měl strach, protože se kolem skoro neslyšně potulovali a on byl velice nejistý. Raději svou práci odvedl přes den a rozhodně si dával pozor, aby před setmění už byl doma.

Tentokrát však vlci kolem něho kroužili a on je mezi stromy zahlédl. Dostal strach a chtěl utéct, daleko se však nedostal, protože mu do cesty vešel bílý vlk, který jako by ho probodával pohledem. Dělník nevěděl, co má dělat a tak se ohnal klackem po bílém vlkovi, ten však uskočil a zavyl tak mohutně, že dělník upustil klacek a chytil se za uši. V tom se na něho seběhla celá smečka vlků a potrhali ho. Jen bílý vlk seděl stranou a celé dění pozoroval jako soudce.

V podvečer pár kupců zkrvaveného dělníka na okraji lesa. Odvezli zraněného do vesnice, kde zemřel na ztrátu krve. Do posledního okamžiku blábolil něco o bílém vlkovi a posledním soudu. Lidé nevěděli, co si o tom mají myslet. Vlci je přece už léta nenapadli, rak proč tak náhlá změna.

Deset místních sedláků a dřevorubců však chtěli pomstu a neposlouchali stařešiny, že se v tom lese muselo něco stát. Popadli pušky a vyrazili do lesa, kde to chtěli s vlky skoncovat. Nakonec zabili jen dva vlky, ostatní zmizeli v hlubokém lese, tak se pomstychtivý lovci neodvážili. S mrtvými vlky se vrátili do vesnice a ti dva lovci, co je ulovili, byli oslavováni.

Ráno se ze dvou domů ozval křik a pláč žen, protože našli na prahu své muže s prokousnutým hrdlem. Byli to ti dva lovci, kteří byli předešlí večer oslavováni, protože zabili dva vlky. Těla vlků zmizela a na okraji lesa byl spatřen bílý vlk, který k vesnici ubíral svůj zrak.

Po čase se zjistilo, že ten potrhaný lesní dělník měl před lety jednoho vlka umlátit sekerou, i když nikdo neví, zda se jen bránil, nebo zaútočil první.

Lidé se už do lesa neodvážili a raději se odstěhovali. Jen několik starousedlíků zůstalo a hospodařili si na svých malých políčkách. Přestože slýchávali vytí vlků, k dalším útokům nedošlo. Dlouhá léta vídávali bílého vlka, jak za soumraku sedí na okraji lesa.