Jiný prostor

Trochu bizardní báseň na snílkovské TT Bez dechu . Když se nad tím zamyslím, tak snad každá má poezie je nějak podivná... No, asi to něco vypovídá o mé osobě... :-) Bez dechu Ležím si tu bez dechu, asi si brzy schrupnu, slunce na hlavu pálí, mozek se mi smaží, ještě přidat vajíčka, na světě je omeletka. Kdo si dá mozeček dušený? Dr. Lecter už je připravený, večeře se podává, brzy budu snědená. Doufám, že zaskočí mu, padne k zemi bez dechu..

Trochu podivná cesta napříč Evropou plná bláznivých dobrodružství, která má být poslední pro jednu skupinu sebevrahů, jenž si říkají "Anonymní smrtelníci... Co na ně čeká na jejím konci? Vážně dobrovolně skočí do náruče smrti, nebo najdou novou chuť k životu? V jednom seníku se náhodou setká zbankrotovaný podnikatel, pan ředitel Rellonen, a pan plukovník Hermanni Kemppainen. Jeden se chce zastřelit, druhý oběsit, ale místo smrti zde oba najdou přátelství a zároveň myšlenku na to, zda i jiní Finové chtějí dobrovolně zemřít. Podají si inzerát, že hledají jiné sebevrahy a vyvolají velké pozdvižení... Dokonce se uskuteční velký sraz sebevrahů a tam padne nápad na společnou hromadnou sebevraždu. A tak několik lidí, sjednocení myšlenkou na dobrovolný odchod ze světa, nastoupí do zájezdového autobusu Tempobus a společně vyrazí na poslední bláznivou cestu s cílem SMRT...

Ovoce, zelenina, špekáčky, sejra, máslo, uzenina, šunka, slanina, kedlubna, to všechno je uvnitř ledničky. Kdo ji v noci otvírá? Světlo na konci lednice se rozsvítí, chlap s dlabancem do ložnice se řítí, a pak s plným břichem usíná... pozn. Trochu praštěná básnička, ale není smutná, což je úspěch, takže ať žijí blázni! :-)

Fascinující historický román ukazující Evropu 16. století a svět, který se neustále měnil podle nálady králů, politiků a církve. Přestože tohle je vyprávění obyčejného člověka, tak se stává neobyčejným příběhem... Mikael se narodil jako nemanželské dítě, což bylo na počátku 16. století veliký hřích a jeho matka si kvůli tomu hned po porodu vzala život. A tak chlapce vychovával děda s babičkou, jenže jeho dětství mělo skončit hodně rychle, přesně v okamžiku, kdy se stal svědkem zavraždění své rodiny Švédy přímo v jejich domě. Naštěstí se sirotka ujme stará paní Pirjo, která je léčitelka, ale rozhodně není čarodějnice, jak se o ní tvrdí, dokonce se přátelí s otcem Petrem. Ten rozpozná chlapcův potenciál učit se a pošle ho do kněžského semináře, a tak se Mikael vzdělává nejen v bylinkách a mastí u paní Pirjo, ale učí se číst, psát, počítat, latinu atd. Tím se pohne Mikaelův život kupředu.

Nedávno svět opustil velikán mezi autory fantasy Terry Pratchett, je to obrovská škoda. Když jsem tuto zprávu slyšela v televizi, zůstala jsem jen šokovaně stát. Smrť si pro něho přišel a odvedl si ho do svého domu, kde se pan Pratchett nejspíš dohaduje s Albertem o to, co bude k večeři. Maličkou útěchou mohou být jeho knihy, na jejichž stránkách bude žít na věky. "Ještě nikdy jsem neviděl Smrtě při práci." "To málokdo," přikývl Albert. "Rozhodně ne víckrát než jednou." - Mort - Úžasná Zeměplocha je velký pojem, o ní snad slyšel každý, a pokud ne, tak by to měl rychle napravit. Já jsem na tuto obsáhlou fantasy sérii narazila během puberty v klatovské knihovně a hltala jsem některé díly. Bylo to bláznivé dobrodružství, u kterého jsem se hodně nasmála (no, spíše jsem se řehtala jak pominutá) a užívala si tuto parodii na klasické fantasy. Bohužel jsem dospívala a začala číst něco jiného, celkově jsem žánr fantasy opustila a četla spíše hist...

Po dlouhé době jsem měla náladu si trochu čmárat, tak jsem vzala tužku, pastelky a černý fixík. Potřebovala jsem něco nakreslit na dvě přání k MDŽ pro dvě mé dopisní kamarádky. Trochu se porozhlédla po internetu, prohlížela si obrázky a psala si na papír nápady, co by tam mohlo být. A protože bylo včera krásně slunečno, napadl mne motiv motýla, který by mohl oba výtvory spojovat. Zároveň jsem je přiřadila ke snílkovskému TT Zázrak přírody ... " Lady s motýly ". Pohádková princezna, která se nechává unášet sny a miluje přírodu. Svým způsobem je to víla, ale ona to tak nebere, prostě se nejlépe cítí na loukách a v lesích, kde tančí obklopená motýly. Nezná zlo, jelikož je obklopena pouze světlem.  

Už to tady mělo být dávno, no co... Tak sem přidám jednoduchou TARDIS kapsičku, kterou jsem ušila pro drahou Maglaiz k Vánocům pro radost. Jen se omlouvám za nekvalitní foto, dokončovala jsem to večer a hned ráno jsem posílala. No, a můj mobil nemá rád umělé osvětlení... :-)