Autobus sebevrahů - Arto Paasilinna

Trochu podivná cesta napříč Evropou plná bláznivých dobrodružství, která má být poslední pro jednu skupinu sebevrahů, jenž si říkají "Anonymní smrtelníci... Co na ně čeká na jejím konci? Vážně dobrovolně skočí do náruče smrti, nebo najdou novou chuť k životu?

V jednom seníku se náhodou setká zbankrotovaný podnikatel, pan ředitel Rellonen, a pan plukovník Hermanni Kemppainen. Jeden se chce zastřelit, druhý oběsit, ale místo smrti zde oba najdou přátelství a zároveň myšlenku na to, zda i jiní Finové chtějí dobrovolně zemřít. Podají si inzerát, že hledají jiné sebevrahy a vyvolají velké pozdvižení... Dokonce se uskuteční velký sraz sebevrahů a tam padne nápad na společnou hromadnou sebevraždu. A tak několik lidí, sjednocení myšlenkou na dobrovolný odchod ze světa, nastoupí do zájezdového autobusu Tempobus a společně vyrazí na poslední bláznivou cestu s cílem SMRT...

Finský autor Arto Paasilinna má zvláštní dar psát o vážných věcech s humornou, až satirickou nadsázkou. Tentokrát se zamyslel na sebevrahy a možností svobodného rozhodnutí o dobrovolném odchodu, což může snít morbidně, ale ne v podání tohoto autora. O humorné okamžiky není nouze a čtenář se docela často musí pořádně zasmát. Zároveň ho však nutí k zamyšlení nad tímto tématem.

Z knihy jasně vyplívá, že ve Finsku trpí depresemi téměř všichni obyvatelé, a tak není divu, že inzerát v novinách o hledání jiných budoucích sebevrahů vyvolá velký ohlas. A tak se v Tempobusu sejde velmi rozmanitá skupina lidí, jenž by se normálně nikdy nesetkali. Smrt je velké téma, které dokáže sjednotit i naprosto cizí lidi a v nouzi se z nich klidně může stát také rozzuřený dav bránící svá práva i životy. Zní to paradoxně? Možná, ale rozhodnutí pro smrt je na každém zvlášť a možná nakonec všechno dopadne trochu jinak, než si původně mysleli.

"Závěrem chci ještě jednou zdůraznit, že nikdo není povinen s námi společně zemřít. Přátelé, prosím každého z vás, ještě jednou se v klidu důkladně rozmyslete. Dveře autobusu jsou otevřené, máte možnost svobodně odejít. Život pokračuje venku."

(str. 143)

Již samotné téma sebevraždy je společenské tabu, o kterém se příliš nemluví, jako by snad šlo o nějaký zločin. Chápu, že jde o kontroverzní námět k hovoru, ale ono hodně záleží na každém z nás, zda dobrovolnou smrt uznáme nebo zatratíme. Autora to ovšem nezastavilo a šel ještě dál, protože dal dohromady skupinu "Anonymních smrtelníků", kteří se rozhodli pro hromadnou sebevraždu pádem autobusu do oceánu...

To už zní vážně děsivě, jelikož hromadné sebevraždy jsou známy jen z případů, kdy nějaký fanatik vyloudí z lidí peníze a pod závdavkem cesty do Ráje je všechny otráví. Jenže tady jde o něco úplně jiného, až se to zdá docela nevinné. "Anonymní smrtelníci" se prostě rozhodli umřít a udělali by to tak či tak, ale proč by měli spáchat sebevraždu sami, když stejný nápad dostali i jiní lidé? A tak alespoň nezemřou osamoceni, ale společně. Vážně je to tak hrozivé? Nebo se jejich jednání dá pochopit a třeba s nimi souhlasit?

Vojáci Korpelu označili za blázna. Připustil, že ten názor je oprávněný, ale zároveň dodal, že to neplatí jen pro něj. Celá finská skupina je jeden blázen vedle druhého.

Tomu vojáci věřili.

(str. 195)

Jak příběh o této bláznivé cestě nakonec dopadne? Opravdu všichni cestující z Tempobusu zemřou na dně oceánu? Nebo to skončí jinak? Jaká zajímavá a bláznivá dobrodružství zažijí napříč Evropou? Nemohlo by to všechno zvrátit jejich rozhodnutí pro smrt? Může jim dlouhá cesta za smrtí nakonec najít důvod k životu?

Kniha Autobus sebevrahů se čte jedním dechem a užijete si mnohé naprosto nečekané situace plné humoru a satiry. Příběh se sice zabývá pochmurným tématem sebevražd a dobrovolných odchodů ze světa, přesto působí až bláznivě a čtenáře bude bavit. Je to vynikající oddychová četba pro všechny věkové kategorie. Skvělé počtení! Mohu jedině doporučit!

Název: Autobus sebevrahů (orig. Hurmaava joukkoitsemurha,1997)

Autor: Arto Paasilinna

Překlad: Vladimír Piškoř

Vazba: Tvrdá s přebalem

Počet stran: 224

Vydal: Hejkal, 2006 (1. vydání)