pondělí 23. března 2015

Úžasná Zeměplocha je úžasná...


Nedávno svět opustil velikán mezi autory fantasy Terry Pratchett, je to obrovská škoda. Když jsem tuto zprávu slyšela v televizi, zůstala jsem jen šokovaně stát. Smrť si pro něho přišel a odvedl si ho do svého domu, kde se pan Pratchett nejspíš dohaduje s Albertem o to, co bude k večeři. Maličkou útěchou mohou být jeho knihy, na jejichž stránkách bude žít na věky.
"Ještě nikdy jsem neviděl Smrtě při práci."
"To málokdo," přikývl Albert. "Rozhodně ne víckrát než jednou."
- Mort -


Úžasná Zeměplocha je velký pojem, o ní snad slyšel každý, a pokud ne, tak by to měl rychle napravit. Já jsem na tuto obsáhlou fantasy sérii narazila během puberty v klatovské knihovně a hltala jsem některé díly. Bylo to bláznivé dobrodružství, u kterého jsem se hodně nasmála (no, spíše jsem se řehtala jak pominutá) a užívala si tuto parodii na klasické fantasy. Bohužel jsem dospívala a začala číst něco jiného, celkově jsem žánr fantasy opustila a četla spíše historické romány či thrillery.

Na Zeměplochu jsem skoro zapomněla, když jsem v dubnu 2013 narazila na výzvu "Úžasná Zeměplocha reading challenge" a řekla jsem si, že bych si tuto sérii mohla přečíst, tentokrát celou. Minule jsem totiž skončila přibližně u desátého dílu a děje jednotlivých knih jsem si už vůbec nepamatovala. Zašla jsem do knihovny a objevila tam nové, souborné vydání (Barva kouzel a Lehké fantastično), půjčila si ho a totálně se do Zeměplochy zamilovala. Nejspíše bylo prostě potřeba, abych k Zeměploše dospěla.

Zatím jsem přečetla osmnáct dílů, vím, za dva roky to není moc, ale já čtu i něco jiného, navíc si knihy půjčuji v knihovně a některé díly byly půjčené, takže jsem musela čekat. Ale rozhodla jsem se, že si Zeměplochu pořídím domů pokud možno celou, tedy pokud všechny díly seženu. Jen to asi chvíli potrvá. :-)
"Čemu se tak šklebíš?" zeptal se postavy sedící na vedlejší větvi.
NEMŮŽU SI POMOCT, odpověděl Smrť. A BYL BYS UŽ KONEČNĚ TAK LASKAV A PUSTIL SE? NEMŮŽU TADY VISET CELÝ DEN.
"No, já ano," odpověděl Mrakoplaš vzdorovitě.
- Barva kouzel -
Pro ty, co netuší, v čem tkví kouzlo Zeměplochy, se tu o ní rozepíšu. Dojde hlavně na Smrťě, protože je to má nejoblíbenější postava ze série, v těsném závěsu je knihovník - orangutan Oook a pak ještě Zavazadlo.


Zeměplocha je placatá, přesněji má podobu koláče, jenž leží na zádech čtyř velkých slonů - Berilian, Tubul, T´Phon Velký a Jerakeen, kteří kráčí po krunýři želvy - Velké A´Tuin a ta pluje vesmírem. Okraj Zeměplochy je zahalen závojem vodopádů a raději se neptejte, co se stane s tím, kdo přepadne přes Okraj...
Zní vám to bláznivě? A o tom to je! Úžasná Zeměplocha je parodie nejen na fantasy, ale i na sci-fi a občas na další žánry. Dělá si žerty ze všech hrdinských eposů, jako příklad stačí uvést barbara Cohena a jeho dceru barbarskou kadeřnici Coninou . Zároveň jde o obdivuhodný magický svět, kde platí speciální pravidla a všechno je tady možné.

Jednotlivé díly na sebe většinou nenavazuje, takže je klidně můžete číst na přeskáčku. Ovšem najdou se tu dějové linie, které se více či méně prolínají. V některých dílech jsou nějaké postavy a v jiných knihách se objeví zase jiné, no a občas se to trochu pomíchá. Proto jsem se rozhodla číst sérii postupně a nepřeskakovat.
"Takové věci se mi stávají pořád," vmísil se mezi hlasy Mrakoplaš. "V jedné chvíli padám přes Okraj světa, najednou se ocitnu uvnitř knihy, zničehonic zase na létajícím kameni, pak pozoruji Smrťe, jak se učí hrát Přehradu, Splav, nebo co, a vy se divíte, že mě to už pomalu ani nezajímá?"
- Lehké fantastično -
Co se týče hlavních (nebo častějších) postav, je tady nedostudovaný mág Mrakoplaš (kdysi se mu v paměti usadilo jedno z velkých Zaklínadel a on si od té doby nedokáže zapamatovat žádné jiné zaklínadlo) a s ním ostatní mágové z Neviditelné univerzity ve městě Ankh-Morpork. Nesmím opomenout knihovníka - orangutana, což zní jako neobvyklé spojení, ale on to býval normální mág, jenže během nezdařeného kouzla byl proměněn v orangutana a už v této podobě zůstal. A vlastně mu to skvěle vyhovuje.
"Je to kvůli té vaší opici," prohlásil muž.
Výsměšek se usmál.
"Hm, vážně?"
"No, jak všechno vypadá, tak ukra- odmontoval nějaká kola z vozu tohoto gentlemana," řekl kvestor, který byl na depresivní straně své náladové křivky.
"A jste si jistý, že to byl knihovník?" zeptal se arcikancléř.
"Tlustý, ryšavé chlupy po celém těle a často používá výraz ,oook´?"
"To je on. No pozdrav tě. Proč to asi udělal?" zavrtěl Výsměšek hlavou. "Nic ve zlém, ale víte přece, co se říká… dvouapůlmetráková gorila ulehne, kde se jí zlíbí."
"Jo, ale stotřicetikilová opice mi okamžitě vrátí mý zatracený kola," odpověděl muž…
- Těžké melodično -
Dvoukvítek je první zeměplošský turista, jenž se představil hned v prvních dvou dílech. Přicestoval do Ankh-Morporku, aby poznal novou kulturu a všechno se nějak zkomplikovalo. Navíc zkřížil cestu Mrakoplašovi a tahle dvojka společně je doslova katastrofální kombinace. Dvoukvítek měl své věrné Zavazadlo z myslícího Hruškovníku. Je to taková bedna se stovkou nožiček, která následuje svého pána kamkoliv, dokonce neváhá skočit i přes Okraj Zeměplochy. Jenže když se Dvoukvítek vracel domů, tak předal Zavazadlo Mrakoplašovi, tedy k jeho velké nelibosti. Ten se o Zavazadlo vůbec nestará a pokaždé ho někde nechá, a tak chudák Zavazadlo za ním věčně běhá a někde Mrakoplaše hledá. Jen upozorňuji, nikdy ho nedrážděte, protože se klidně může stát, že navždy zmizíte v jeho útrobách. Jinak je to ovšem milý společník.
"Je to jenom nějaká bedna, seržante," vyštěkl. "Nevypadá, že by se do ní vešel chlap, natož dva."
"Promiňte, pane," prohlásil seržant a jeho tvář nesla výraz člověka, jehož svět se v několika posledních minutách úplně změnil. "Jsou v ní už přinejmenším čtyři, pane. Desátník Dobros Nanicas a jeho družstvo, pane. Poslal jsem je tam, aby to otevřeli."
"Jste opilý, seržate?"
"Ještě ne, pane," odpověděl seržant významně.
"Takové bedny přece nežerou lidi, seržante."
"Potom se to pěkně namíchlo, pane. Vidíte, co to udělalo s bránou?"
- Faust Erik -


Dále tu jsou tři čarodějnice - Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magréta Česneková. Sice na to nevypadají, ale jsou velmi mocné a dokážou lézt na nervy kde komu. Hlavně je nikdo nesmí naštvat, či urazit, jinak se začnou dít podivuhodné věci.
Tahle linie je sice hodně vtipná, ale přiznám se, že není má oblíbená. Přijde mi to až příliš praštěné.
"Já nikdy za nic neplatím," prohlásila Bábi. "Mě lidi nikdy platit nenechají. Nemůžu přece za to, že mi lidi pořád něco dávají, co?... Být čarodějkou," prohlásila na závěr s neochvějnou jistotou, "to znamená, že člověk nemusí za nic platit."
- Čarodějky na cestách -
Ještě je tu Noční hlídka ve složení kapitán Elánius, desátník Karotka (člověk, vyrostl u trpaslíků), seržant Tráčník, desátník Nóblhóch, svobodník Potroubl (trpaslík), svobodník Navážka (troll) a strážnice Angua. A tam kde je kapitán Elánius nesmí chybět bláznivá chovatelka bahenních dráčků lady Sibyla Berankinová.
"Ano, vidím prašivého krokodýla, který se snaží podpálit moje město!" vykřikl Elánius.
- Stráže! Stráže! -
A jako poslední jsem si nechala moji nejoblíbenější linii, jejíž hlavní postavou je Smrť, což není tak úplně pravda, protože ten se obvykle někam vytratí. Smrť má dceru Ysabell (dívka, kterou zachránil a vzal ji k sobě), žije ve svém domě, kde neplyne čas a společnost mu dělá Albert (kuchař, komorník a hospodyně v jednom). Smrťův kůň je bělouš Truhlík a ještě je tu Krysí Smrť.
Jednou se Smrť rozhodl najít si učedníka a vybral si chlapce Morta, jenže to moc dobře nedopadlo. Mort tedy odešel zpět do světa živých a vzal si Ysabell, dokonce spolu mají děvče jménem Zuzanka. Ta je hodně zvláštním dítětem, čemuž se nemůžete divit, když je vnučkou samotného Smrťě.

Smrť je hodně komplikovaná postava, vypadá jako kostlivec v černém plášti s kosou v ruce a často přemýšlí o smyslu života. Jeho filozofické úvahy stojí za to. Jednou za čas se rozhodně, že odejde a vyzkouší také nějakou jinou práci. Byl kuchařem v hospodě, a pak také sekáčem na poli, což mu šlo skvěle. S kosou to prostě umí. Jindy se zase pro změnu rozhodl na všechno zapomenout. Jenže vždy se něco přihodí a Smrť se musí opět stát Smrťem.
NOCI JAKO JE TAHLE, řekl Smrť, JE NEJISTOTA JEDINÁ JISTOTA, KTEROU MÁME. OTŘEPANÉ, VÍM, ALE PRAVDIVÉ.
Někde na obzoru zaduněl hrom.
"No, tak já bych… é… jaksi to… é… zase šel," prohlásil Mrakoplaš.
JEN SE NETVAŘ, ŽE SE NEZNÁME, zabručel Smrť, když mág spěšně zmizel.
"Divný chlap," řekl Válka.
KDYŽ JE TADY ON, TAK JE NEJISTÁ I NEJISTOTA. A NEJSEM SI JISTÝ ANI TÍM.
- Zajímavé časy -
Zeměplocha má opravdu velký rozsah, a tak se tu setkáme nejen s velkými hrdiny, mágy, čarodějnicemi, členy Městské hlídky, Knihovníkem a Smrťem, ale také s faraonem, "sedmým synem sedmého syna, který není syn", začínajícím vyvolávačem démonů, některými démony a bohy, nemrtvými, elfy...
Podíváme se do země podobné starověkému Egyptu a Číně, zaměříme se na filmový průmysl, který se točí v Holly Woodu, náboženství - Zeměplocha je kulatá (koule) a ten to kdo tvrdí, že je placatá, je blázen, pohádky, hudbu a koncertování, nebo třeba operu...


Smrť je prostě neodolatelný, navíc ty jeho debaty s dušemi, pro které si přišel, jsou boží. Sice se ve většině dílů objeví jen párkrát, ale stejně se na něho vždy těším a už nemůžu dočkat, až zase někdo umře. :-)
"Dobrý den," řekl. "S kým mám tu-"
"SMRŤ", řekl Smrť.
Král se zatvářil překvapeně.
"Ale pokud tomu rozumím, tak Smrť vypadá jako obrovský tříhlavý brouk skarabeus," prohlásil.
Smrť pokrčil rameny. NO PROSÍM, TAK TEĎ TO VÍTE.
"A co to máte v ruce?"
TOHLE? TO JE KOSA.
"To je ale prazvláštní předmět, že?" zavrtěl hlavou faraon. "Vždycky jsem si myslel, že Smrť třímá perlík Milosti a srp Spravedlnosti."
Zdálo se, že se nad tím Smrť na chvíli zamyslel.
V ČEM? zeptal se nakonec.
"Prosím?"
STÁLE JEŠTĚ MLUVÍME O VELKÉM BROUKOVI?
"Ach tak. V kusadlech, předpokládám..."
- Pyramidy -
Co říct na závěr? Prostě Úžasnou Zeměplochu zkuste a začtěte se do ní, určitě nebudete zklamaní. A já si brzy přečtu další díl.

Žádné komentáře:

Okomentovat