Mary - 2. kapitola
MARY
2. kapitola
Mary
se řítí dolů ze střechy, cítí studený vítr a vidí, jak se chodník stále
více přibližuje. Najednou ji obklopí bílé světlo. Cítí, jak ji někdo
chytá a táhne zpět nahoru. Mary pohlédne vzhůru a spatří známou mužskou
tvář. Tento muž, pokud je to vůbec muž, ji zachránil již dvakrát,
nejdřív z hořícího auta a pak při přepadení. Tajemný zachránce ji odnesl
na střechu a položil ji na zem. Mary na něho kouká, on si ji také
prohlíží a pak chce odejít. Mary však vykřikne: "Počkej! Kdo jsi? Nebo
snad co?"
Záhadný se zastaví, otočí
se k Mary a usměje se na ni. Mary má konečně možnost si ho pořádně
prohlédnout. Její zachránce je vysoké, sportovní postavy s dlouhými,
havraními vlasy, které mu sahají až pod ramena. Oči má nádherně hnědé,
jako by z nich vyzařovalo nějaké světlo. Má na sobě dlouhý, černý plášť,
bílou košili, tmavé kalhoty i boty. Muž se stále usmívá a pak řekne:
"Jmenuji se Raniel a jsem anděl."
Mary jen zamrká a otevře pusu. Nakonec ze sebe dokáže vykoktat jen: "Cože?"
"Andělé
i démoni existují. Nebe i peklo též…" řekne jí Raniel. Mary na něho
stále nechápavě kouká, a proto se Raniel rozhodne, ukázat jí to. Zahřmí a
zableskne se, vítr začne foukat a v tom se Raniel vznese ze země a
levituje asi půl metru nad zemí, ze zad mu vyrazila nádherná křídla
s černým peřím. Pak vše zmizelo. Raniel se vrátil na zem. Křídla byla
pryč.
Mary si ho opět pořádně prohlédla a pak řekla: "Takže ty jsi anděl… ale proč mě chráníš? Jsi snad můj anděl strážný?"
Raniel
se pousmál a sedl si na římsu střechy, pak pokynul Mary, aby se k němu
posadila. Ona poslechla a sedla si. Anděl se nadechl, podíval se Mary do
očí a řekl: "Mary, nadešel čas, aby ses dozvěděla pravdu. Ty jsi
poloviční anděl a je ti necelých tři tisíce let. Když ses údajně
narodila, tak jsi ve skutečnosti padla a stal se z tebe člověk. Tvoji
rodiče tě našli a ujali se tě. Ale jsi, co jsi. Říkám ti to, protože jsi
v nebezpečí. Démoni našli tvou stopu a půjdou po tobě…"
Mary
na Raniel chvíli kouká a pak vykoktá: "Cože? Já jsem napůl anděl? A
moji rodiče nejsou mými rodiči? A proč jsem v nebezpečí? Jací démoni?"
Raniel se dotkne jejích ramen a řekne: "Vím, že jsi asi zmatená, ale…"
Mary ho ostře přeruší: "Zmatená? Jasně, že jsem zmatená. A kdo by nebyl? Ale proč si sakra nic nepamatuju?"
"Uklidni
se. Chápu tě a vysvětlím ti, co mohu. Padnout pro anděla znamená, že se
stane člověkem a ztratí svou andělskou moc. Ale u tebe je to jiné. Ty
jsi jen poloviční anděl, takže ti tvá moc zůstala, jen ji tvůj mozek
potlačil, stejně jako tvé vzpomínky. Lidský mozek není přizpůsobený na
tři tisíce let vzpomínek. Nezvládl by to. Ale někde uvnitř tebe jsou. A
démoni po tobě pátrají již přes pět set let, kdy ses jim ztratila. Jsi
bojovnice a bojuješ s démony. Před dvaceti lety se něco stalo, ale já
nevím co. Prostě si z nějakého důvodu padla. Ale k pádu se anděl musí
rozhodnout sám z vlastní vůle. Na příčinu tvého pádu musíš přijít sama.
Ale nyní nadešel čas, abys opět přijala to, co jsi. Je čas opět
bojovat."
Mary na se Raniela
nejistě podívá, pak se rozhlédne kolem sebe a uvědomí si, že před chvílí
málem ukončila svůj život, aniž by se dozvěděla pravdu o sobě. Rozhodla
se. Podívá se na Raniela a přikývne. Pak spolu odcházejí…
Komentáře
Okomentovat