Mary - 10. kapitola

MARY

10. kapitola

Mary se soustředí na své Já v dávné minulosti, na ztrátu Lucifera a na Michaela, který jí chtěl zabít. Jak se soustředí, tak prochází napříč časem, až se objeví v chrámu velké Bohyně. Na první pohled to tam pozná. Stojí totiž před svým pokojem z dob kněžky Marie.

Za dveřmi slyší svůj a Luciferův hlas, šeptají si slova lásky, když Lucifer zakřičí na Michaela. Mary si je vědoma, že nemůže zasáhnout, Lucifer musí padnout a být uvězněn v pekle, jinak to nejde. Nemůže změnit dějiny. Pak si uvědomí, proč je tady. Chce zjistit, kdo se skrývá pod kápí neznámého, který vydal rozkaz o jejím zabití.

Mary se rozběhne ven z chrámu a utíká na nedalekou louku, kde stojí ten neznámý muž v kápi. Ona se schová za strom a pozoruje ho. V tom okamžiku se tam objeví Michael s Marií, která vzlyká. Mary cítí její, tedy vlastně svou bolest. Ví, že musí být silná, aby to zvládla. Přece s tím počítala, věděla, co se tady stane, ale začínalo to být silnější než ona.

Muž v kápi řekne: "Michaeli, výborně. Lucifer už není hrozba. Splnil jsi úkol na výbornou. Zrádce je navždy uvězněn v pekle."

Mary si uvědomí, že ten hlas zná, ale odkud? Neznámí se v tom okamžiku otočí k Marii a Mary spatří tvář pod kápí. Nemůže tomu uvěřit. Je to Ezechiel, který zrovna pronesl slova: "Tak to je ta jeho děvka? Michaeli, zabij ji." Pak mizí. Mary stojí v úkrytu jako opařená. Ezechiel, je ten zrádce a chce ji zabít? Ale proč? Musí se dozvědět pravdu!

Náhle ucítí příšernou bolest a podívá se na louku. Michael právě zabil Marii a zmizel s ní, aby ji pohřbil na pohřebišti. Tam už Mary nejde, dozvěděla se, kdo by pod kápí. Ale je naprosto zmatená a zdrcená. Znovu prožila ztrátu lásky a smrt. Nedokáže rozpoznat, co jsou její pocity, a co Mariininy.

Její nohy se samovolně rozejdou a Mary brzy dorazí zpět do chrámu, Jde přímo do Velké svatyně, kde u oltáře stojí velekněžka. Mary je zdrcena a obejme ji.

"Potřebuju pomoc," řekla Mary a velekněžka si ji pořádně prohlédne a řekne: "Kdo jsi? Ty nejsi Marie, nebo ano?"

Mary se pousměje. "Jsem Mary z budoucnosti, ale kdysi jsem byla Marie. Přišla jsem sem, abych zjistila víc o spiknutí andělů."

Velekněžka ji vyslechla a řekne: "Marie, tedy Mary, jsi na půl anděl, to už víš, ne?" Mary přikývne a velekněžka pokračuje: "Jsi velmi mocná bytost, mocnější než jsme si kdy mysleli. Je na čase, aby ses dozvěděla pravdu, tedy alespoň tu část, kterou znám." Mary jí celou dobu poslouchá a nespouští jí z očí.

"Naše učení a víra ve velkou Bohyni je staré několik tisíc let. Bohyně je údajně dcera Boha, který stvořil tento svět, anděly i lidstvo. Je velmi silná a mocná bojovnice, přesto je i vzdělaná a podporuje moudrost. Kdysi dávno, asi před pěti tisíci lety, odešla ze Země do nekonečného vesmíru. Vzdala se hmotného těla a stala se z ní energie, tedy přesněji Slunce. Putovala vesmírem a hledala své božství a moudrost. Její otec Bůh zatím vládl Zemi, utvářel lidstvo a jejich kulturu. Andělé mají lidstvo opatrovat a chránit před zlem, jenže někteří z nich s tím nesouhlasili a odporovali Bohu. Jednou se má Bohyně vrátit zpět na Zem, zaujmout otcovo místo a vládnout světu."

Mary vše vyslechla. "Zní to zajímavě, ale co já s tím? Je to jen legenda."

Velekněžka si povzdychla. "Mary, ty jsi to nepochopila. Neobjevila ses tady náhodou. Když jsem tě našla ležet jako novorozeně na oltáři, slyšela jsem hlas Boha: "Opatruj ji a vychovej jako Bohyni." A tak jsem i učinila. Vychovala jsem tě a učila všemu, co jsem znala. Tvé učení však bylo trochu jiné, než u ostatních kněžek. Nevzdělávala ses jako budoucí velekněžka, nýbrž jako Bohyně."

"Ale co to všechno znamená?" povzdychla si Mary.

Velekněžka ji pohladila po tváři a řekla: "Na to musíš přijít sama, s tím ti nemohu pomoci. Jak jsi řekla, je to jen legenda, jenže i na legendách je něco pravdivého. Ale teď už běž."

"Ano, už půjdu," řekla Mary a odcházela, ale pak se otočila. "Jen ještě, za chvíli se tady objevím, tedy vlastně Marie. Nic jí o našem rozhovoru neříkej, jen že je na půl anděl a vyhledej pomoc u Thóra. Sbohem velekněžko a děkuju za všechno, co jste pro mě kdy udělala."

Než se velekněžka vzpamatovala, byla Mary pryč.

Mary se objevila u Raniela a řekla mu: "Díky za pomoc." Chtěla odejít, ale on jí zastavil. "Počkej! Tys byla pryč?"

"Ano, byla jsem v minulosti, jenže jsem se vrátila do stejného okamžiku, kdy jsem odešla. Takže jsem vlastně ani pryč nebyla." vysvětlila mu.

Raniel vykulil oči. "Cože? No, to je jedno. A co jsi zjistila?"

"Nechtěj to vědět, ani ti to říct nemohu. Ještě ne, ale slibuji, že se to brzy dozvíte všichni." Raniel jen přikývl a Mary šla k sobě do pokoje, ve dveřích se zastavila a řekla: "Ranieli, až budeš zjišťovat informace o těch jménech, tak se neptej nadřízených. Prostě to zjisti jinak." A odešla. Raniel tam jenj stál a díval se za ní.