Příběh víly

Po delší době jsem zkusila opět básnit, a vznikla má třetí "báseň" Příběh víly. Původně jsem chtěla něco alespoň trochu veselého a optimistického, ale jako obvykle se mi to příliš nepovedlo a dílko je opět pesimistické, až to není hezké.

A o čem básnička, která se příliš nerýmuje, je? O ztracené lásce a smrti. Proč nedokážu napsat něco veselého? Je to snad mé prokletí?

Báseň vznikla na motiv obrázku ze snílkovské čtyřicáté iluze.

Příběh víly

V lese víla seděla,

posmutně brečela,

navždy bude mladá, krásná,

ne však její láska drahá,

ta skončila již před lety,

větry pryč jí dávno odvály.

.

Byl to chlapec z vesnice,

setkali se u vinice,

dal jí ochutnat vinné plody,

rty se spojily v dlouhé polibky.

.

Myslela si, že je šťastná,

čas však neúprosně ubíhá,

přišla smrt a chlapce odnesla,

zbyla z něho jen vzpomínka.

.

A tak víla sedí v kleče,

proklíná bolestivé křeče,

které zbyly z jejího srdce,

do studánky krev teče.

.

Dávno se rozhodla

pro skončení života,

až poslední kapka krve dopadne,

déšť všechno svou mocí smyje,

víla se do země vsákne,

a její zbytky vítr odvane.