Světlo na konci tunelu

Tak tu pro vás mám další básničku, která je tak trochu groteskní, nebo spíše tragi-komická, vlastně ani nevím, jak mi taková blbost napadla. Ale byla vytvořena na snílkovskou Iluzi šedesátou sedmou a její obrázek.
Útěchou pro vás může být, že není příliš depresivní ani chmurná, což je u mě výjimka. Tak snad se bude trochu líbit. :-)


Světlo na konci tunelu

Na stole chladne snídaně,
člověk nestačil na daně,
musel honem do práce,
doma zapomněl ovoce,
zůstane bez svačiny,
na posteli jsou čičiny.

Jelikož má velké zpoždění,
běžel na dráhu podzemní,
tam bylo velká tlačenice,
kolem běžela štěnice,
on rovnováhu ztratil,
do kolejiště se zřítil.

Vlak právě přijížděl,
a chlapa přejel,
nikdo to neviděl,
nikdo nekřičel.

Muž ležel pod vlakem,
omámený kouzlem,
něco se tady dělo,
brnělo ho celé tělo.

Pod prsty cítil trávu,
opodál uviděl krávu,
raději se posadil pomalu,
uviděl světlo na konci tunelu.

Je tohle konec?
Zazvonil zvonec
a zavolal zdarec.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapka vody ve verších

Dopis z Bradavic (+ úvodní esej)

Tvořím náušnice