Vražda, smrt, zabití

Možná to se mnou nebude ještě tak špatné, nebo jsem se sebe právě vyždímala poslední zbytky básnických střev, ale je tu další báseň. Inspirací mi bylo snílkovské TT Vražda, smrt, zabití a tohle z toho vzniklo. Báseň sice není zrovna nejoptimističtější, ale ani nejchmurnější. Já prostě nedokážu vymyslet veselou a radostnou básničku, už si nad tím ani nepovzdechnu. Jsem prostě divná a žiju v jiném prostoru, než ostatní lidé, ale to nic.

Vražda, smrt, zabití

Vzduchem se bleskne čepel,

muž má v srdci skalpel,

kolem proběhne Áda,

lidé zvolají: vražda.

Krev proudem teče,

Áda ochutnala rajče,

dívá se na mord,

lidé zvolají: smrt.

Slunce v krvi zapadá,

dívka v nemilost upadá,

natrhala čarovné kvítí,

lidé zvolají: zabití.

Áda u popravčího špalku klečí,

pozdě nad svým životem brečí,

lidé se jí znechuceně štítí,

zvolají: vražda, smrt, zabití.