Škola čar a kouzel
v Bradavicích se v Harrym Potterovi na léto zavírala a studenti
opouštěli hrad, aby se vydali domů. Navíc profesoři si jistě od svých svěřenců
také potřebovali odpočinout a nabrat síly na další školní rok. Naštěstí
v internetových Bradavicích na Hogwarts.cz toto neplatí, a přestože logicky
v létě škola není, tak studenti mohou na hradě zůstat a užívat si volna.
Je tu mnoho míst a aktivit, které jsou sice přístupné i během školního roku,
ale pokud student pilně studuje, tak na zábavu mu už moc času nezbývá. Což
samozřejmě není případ většiny osazenstva hradu, takže i během školy studenti
hádají slova v Ďáblově jámě, nebo třeba dělají kvízy, a jinak se potulují
po hradě.
Teď když už jsem oficiálně
dospělá čarodějka a od září mě čeká první ročník rozšiřujícího studia, tak mi
to nedá, abych se neohlédla za mým životem na hradě. Před pár dny byli do hradu
vpuštění nováčci, kteří jsou zatím lososové barvy, protože až v září je
Moudrý klobouk zařadí do některé z kolejí. Zatím mohou prozkoumávat hrad.
Já nastupovala na přelomu
leden/únor, takže jsem po vpuštění do hradu měla jen týden, abych objevila, co
se dá, než mi začal první ročník školy. Naštěstí jsem na hradě měla spřízněnou mo(u)drou
duši Daff, která mě do hradu přivedla, když mi v kavárně vyprávěla o svém
studiu a pobytu v Havraspáru. Nikdy jí nepřestanu být vděčná za to, že mi
ukázala tento svět. Byla to také ona, kdo mě provedl po hradě a po zařazení do
Havraspáru mi byla skvělou patronkou. Navzájem jsme se podporovaly a hecovaly,
aby byla škola zábavou. No, má Daff je prozatím už v pátém ročníku, který
letos nedokončila. Jenže u ní to není „lajdáctví“, že by na školu kašlala a
flákala ji, ale vážné zdravotní problémy v mudlovském světě, což bohužel
zásadně ovlivňuje i její pobyt na hradě. Momentálně je v „mrazáku“, takže
odpočívá a já mohu jen doufat, že až zase dostane chuť na svět Harryho Pottera,
tak se na hrad vrátí. A pokud ne, tak naštěstí ji znám i v mudlovském
světě. Je to takové mé modré sluníčko, které mi na hradě momentálně chybí.
Obě jsme toho názoru, že pobyt
v Bradavicích je hlavně zábava a hra, takže jsme to se studiem nikdy
nepřeháněly. Bodohrotičky se čtyřiceti předměty zřejmě nikdy nebudeme. :-) Když
nás něco nebaví, tak to neděláme. Přece si neznepříjemníme hru. Zároveň je
někdy dobré přijmout výzvu a zkusit něco nového. Takhle jsem třeba díky
semináři objevila svět haiku, nebo v rámci soutěží zkoušela některé
tvořící techniky, které bych jinak nejspíš nezkusila. Prostě je to o zábavě,
hře, fantazii a hledání inspirace pro tvoření.
Ale měla bych se vrátit
k volnému času na hradě i mimo něj. No, jelikož jsem dosti velký samotář,
tak se kolejní místnosti vyhýbám, jen nakouknu, abych se dozvěděla nějaké nové
drby. Pokud bych zatoužila po společnosti, tak není nic jednoduššího, než si
sednout ve Velké síni, kde rozhovory
nikdy neutichají a obvykle v ní neustále někdo straší. Kromě jídla se tu
skvěle povídá a pozoruje hradní šum.
Na soukromější povídání je
ideální hostinec U Tří košťat, kde
se posadíte ke stolu a s tím, kdo si k vám přisedne, si povídáte
podle chuti a v soukromí, pokud tedy nesedíte i vícemístného stolu. Někdy,
když tam není nával, tak si prostě sednu, upíjím limonádu a čtu si. Když si
vzpomenu, kolik jsme tam vedly s Daff dlouhých večerních rozhovorů. Obvykle
tam nikdo nezůstane dlouho sedět sám a hned někdo přisedne. Hlavně „lososi“,
tedy nováčci, si tam mohou v klidu popovídat s některým ze spolužáků.
Hostinec U Tří
zábavné povídání
přátele najdeš.
A nesmím zapomenout na můj
oblíbený sovinec, který pravidelně
čistím a dosypávám sovám jídlo, aby se měly jako v sedmém nebi. Sovy jsou
často opomíjené a přitom jsou velmi důležité, protože kdykoliv někomu posíláš
vzkaz, dopis nebo dárek, tak to doručují právě sovy. Kouzelníci by si je měli
předcházet a rozmazlovat je. Ráda tam chodím jen tak, posedět v prachu a
peří, najít inspiraci.
Teď přes prázdniny se snažím
dělat nějaké soutěže, protože je to
pro studentstvo hlavní příjem srpců. Peníze se vždy hodí, ať už si je šetříte
na kontu v Gringottové bance, nebo nakupujete věci v Příčné ulici.
Studenti stejně mají obvykle stále prázdné měšce, ale to je jiná. Navíc beru
soutěže jako procvičování bdělosti v dodržování termínů, což se hodí ve školním
roce. Když dva měsíce nic neděláte, tak začátek školního roku je vážně hrůza,
abyste se dokopali udělat nějaký úkol.
Další aktivity, aneb co dělat na
hradě, když se nudíš a chceš zabít čas? Jasnou volbou pro starší studenty je
hřiště na Famfrpál nebo Soubojový klub. Do Laboratoře raději moc nechodím, nerada bych způsobila zkázu hradu.
:-)
Školní tisk je skvělý způsob, jak zabít čas a zároveň zůstat
v obraze, o tom co se na škole děje. Denní
věštec je plný zajímavých článků o
nejen o dění na hradě. Též jednotlivé kolejní časopisy přinášejí mnoho zpráv.
Někdy, když se nudím, tak si ráda procházím staré články, a mnohokrát se dozvím
nějaké „novinky“.
Zvláštním míste je čítárna Pod Vrbou, nebo-li Sub Salix, kde se uveřejňuje nejen studentská tvorba, takže básně,
povídky, drabble... prostě cokoliv si chcete přečíst, Vrba vás ráda uvítá.
Příčná
ulice, to je
jasná volba, pokud chceš utrácet srpce. Nováčci si tady mohou pořídit nejen
školní uniformu, ale také jiné pomůcky do školy, ale to bych nechala až podle
předmětů, které budou studovat. Ale já se tady ráda procházím jen tak, okukuji
výlohy a prohlížím si různé zboží v mnoha obchodech. Je to prima se prostě
jen tak projít, i když si sebou pro jistotu neberu moc srpců, abych neutrácela.
Prasinky jsou další volba pro zábavu a
hru. Nejčastěji zajdu do Ďáblovy jámy,
kde se hádá slovo a můžete objevit „poklad“. Je to na způsob „oběšence“, jen
tady tě ďáblovo osidlo chce srazit do jámy, pokud špatně hádáš písmena.
Dál je tady Doupě U dobyté věže pro náruživé šachisty, Silácký ring pro souboje, nebo třeba Malá herna U Čmouda, kde si můžete zahrát Řachového Petra nebo
Maškvorky.
Godrikův
dvůr, tam bydlí
nejen mnoho profesorů, kam můžete někdy zaskočit třeba na čaj o páté. U jezera
se nachází Salon Stříbrná NiT, kde
se prodávají speciální módní kousky ve velmi omezeném množství. Kolekce se
naskladňují jen jednou za čas, obvykle při nějaké důležité hradní události.
Kromě jiného tady také sídlí Zvířecí útulek, kam se můžete přijít
podívat na mazlíčky ostatních, kteří se o ně nemohou starat, a tak je dají
dočasně do útulku, kde se o ně pracovnice postarají. Občas si tady lze koupit
nějaké mláďátko, pokud toužíte po mazlíčku.
Když už zmiňuji hradní mazlíčky,
tak to kromě krys a žab, mohou být také kočky, hafoni, závodní šneci a exotické
žáby. Já jsem věrná krysám, v útulku na mě čeká Dorian a momentálně se
starám o jeho syna Vlada, který má ovšem zrovna rande a nějak mu to trvá.
O své mazlíčky se musíte pečlivě
starat, vychovávat je a trénovat s nimi. Pokud je budete mít rádi, tak oni
vás taky. Frustrovaný a rozmazlený mazlíček je horší než hejno škrken. Může vám
plašit sovy, žrát jídlo nebo rozkousat oblečení. Z nedostatku péče se
nakonec může stát, že mazlíček od svého majitele uteče. No, moji krysáci jsou
hodní a mazlivý, takže jsem s nimi měla problémy jen ze začátku, než si u
mě zvykli.
Ze začátku se nováčci mohou
připadat ztraceni, protože je hrad velmi rozlehlý, ale není se čeho bát. Na
hradě je neustále co dělat. Nuda nehrozí, stačí se vydat nějakou chodbou a
objevovat kouzelnický svět. Je to svět plný zázraků a kouzel, kde si každý
najde kamarády.
„Štěstí lze nají i
v nejtemnějších obdobích života, pokud si člověk vzpomene na to, že může
rozsvítit světlo.“
Mějte se krásně a snažte si užít
léto,
Cesmína Hardy.
Komentáře
Okomentovat