Stará čarodějnice
Vytvořeno do Imaginaria - Iluzi osmdesátou osmou, přece nemůžu nechat Maglaiz na holičkách, když se tak snaží a pravidelně každý týden pro Snílky hledá novou inspiraci...
Stará čarodějnice
Čarodějnice smutně kouká,
vítr kolem listí fouká,
kdysi byla mladá, krásná,
ale nyní už jen odporná,
každý na ní civí,
ona se tomu nediví.
Do zrcadla se na sebe dívá,
tančívala po lese jako divá,
dnes má vrásčitou kůži,
stojí v dešti, v louži,
a smutně kouká do vitríny,
mívala krásné vidiny,
budoucnost šťastnou jí předpovídaly,
zkušenost bolestnou neovlivnily.
Její milý je škaredá ropucha,
obléká se do starého roucha,
nikdo čarodějnici nepomůže,
ani keř zakleté růže,
žije v hloupé době,
naštěstí má kouzla obě.
Na prázdné ulici stojí,
kouzelné jablko ují,
nabídne i ropuše,
která jablko kouše,
zalije je bílá záře,
rychle civí do kouře.
Čarodějnice do vitríny kouká,
kouzelný klobouk se ven souká,
rychle si ho na hlavu nasadí,
nabývá ztraceného mládí,
ropucha se v muže změní,
stáří se za mládí obmění.
Ruku v ruce odcházejí,
bílá světla je pohlcují,
nyní jsou už spolu navěky,
zažívají štěstí a hodně lásky...
Komentáře
Okomentovat