Vodní víla

Tentokrát zabiji dvě mouchy jednou ranou, protože jsem použila inspiraci z Iluze sté padesáté čtvrté a vytvořila básničku o vodní víle a životě, takže je vlastně i na snílkovské téma týdne "Naděje umírá poslení". Při troše fantazie to alespoň trochu odpovídá. :-) Jen jako obvykle nečekejte nic veselého. Já prostě nedokážu napsal optimisticky naladěné veršíky. Obraz a hudba, která mne inspirovala je níže. Krásné...

Vodní víla

Víla z vody zrozená,

na houpačce sedává,

na píšťalu hraje k vodě,

nepřestane nikdy v životě,

znamenalo by to zánik a konec,

smrt by cinkala kosou o zvonec.

Jako bytost věčná

si připadá osamělá.

Nikdo ji nenavštíví,

vítr kolem tiše kvílí.

Co kdyby přestala jednou hrát?

Živá voda by jistě zbortila hráz!

Vlnou by se po okolí rozlila,

život ve smrt by proměnila.

A tak vodní víla dál a dál hraje,

píšťalou život i naději udržuje.