Obchod „U starého Mudrce“ - Kapitán vzducholodě

Pátý příběh z obchodu "U starého Mudrce", tentokrát na popud Maglaiz jako má odpověď na zadaný úkol v Iluzi pro Věnceslava do Klubu Snílků...

Démon ve skle, fakt úžasné. Jen netuším k čemu to vlastně je. Démon se totiž ukazuje, jen pokud uzná za vhodné, a bohužel jsem jediná, kdo ho vidí. Dokonce ani Volfy ho ještě nespatřil. Vážně úžasné mít takovou potvoru vedle sebe v obchodě. Skleněnou nádobu jsem přendala na polici vedle pokladny a většinou je plná šedé mlhy, jen když jsem sama, tak na mne vykoukne šklebící se plazovitá postava. Démoník, jak jsem mu začala říkat, protože netuším, jak se jmenuje doopravdy, si mě asi vážně oblíbil.

Zrovna sedím na židli u stolu s pokladnou a znuděně pozoruji Démoníka, když zacinká zvonek nad dveřmi. Chci se otočit, ale démon zase začal škrabat na sklo, tak ho chvíli sleduji.

"Máte velmi zajímavého společníka, slečno," ozve se kousek ode mne a já se otočím na příchozího zákazníka. Je to vysoký elegán, v obleku, který vypadá nějak zastarale. Ne že by byl ošuntělý, to v žádném případě, ale působí jak z 18. století. Kapesní hodinky v náprsní kapsičce, jen řetízek kouká ven a tmavě hnědý cylindr. Promiňte, já se v oblečení vůbec nevyznám, ale připomíná mi panáčka z filmů o vzducholodích. Té představě se pousměji. Ale pak si uvědomím, co řekl.

"Vy v té nádobě něco vidíte, pane?" zeptám se ho nejistě.

Přátelsky se usměje. "Jistě, i když nyní se ten démon už schoval do mlhy. Démona ve skle jsem již velmi dlouho neviděl. Dnes už to patří mezi vzácně a drahocenné rarity. Spousta lidí by vám za tohle dala všechno, co byste si jen přála."

No, to ráda slyším. Uvažuji, zda bych se Démoníka nemohla zbavit, ale pak si uvědomím, že jeho umístění v obchodě "U starého Mudrce" má jistě svůj důvod. Prodej nepřichází v úvahu. "Bohužel, Démoník není na prodej. Ale předpokládám, že jste se nepřišel vybavovat o démonech, takže co byste potřeboval, vážený pane."

Trochu si mě prohlédl a já se cítila nesvá. "Vy jste tady nová, že? Nevěřím tomu, že pan Gregory vyměnil toho vypelichaného vlkodlaka za tak pěknou prodavačku," pronesl mile. Musela jsem se začervenat, takový kompliment mi ještě nikdo neřekl.

"Já to slyšel!" ozvalo se ze zadní místnosti a zpoza závěsu vystrčil hlavu Volfy. "Já nejsem žádný vypelichaný vlkodlak, kapitáne," řekl mírně ukřivděně.

"Kapitán?" Zeptala jsem se s údivem, protože tohohle elegantního pána si neumím představit jako kapitána nějaké lodi, co kotví na Vltavě.

"Odpusťte, drahá slečno, nepředstavil jsem se. Jmenuji se kapitán Imaginarius," pronesl zdvořile a smekl v úkloně cylindr. A já se opět začervenala.

"Tohle je slečna Adéla Nováková, neteř pana Gregoryho," představil mě Volfy. Kapitán se natáhl pro mou ruku a políbil mě na ni. Nepřehání to ten chlap už trochu?

"A kdepak je starý Mudrc? Obvykle v obchodě vysedával sám a staral se o zákazníky. Nezdál se mi ještě tak starý, aby potřeboval výpomoc," vypadal velmi udiveně.

Podívala jsem se na Volfyho, ale ten se k vysvětlení neměl, a tak jsem musela já. "Můj strýc Gregory bohužel před časem zemřel. A já převzala tento obchod po něm."

Zamračil se. "Pana Gregoryho je škoda. Tedy, přijměte mou upřímnou soustrast, slečno Adélo. Takže Obchod dostal novou duši, která mu patří. To je smutné. Nový, začínající Mudrc. Snad to všechno zvládnete, slečno," říkal to všechno trochu zamyšleně jakoby jen v myšlenkách.

Jen by mě zajímalo, jakou novou duši dostal obchod. A proč všichni zdůrazňují to slovo "Obchod", jako by šlo o nějakou živoucí bytost.

"Co byste tedy potřeboval, kapitáne?" zeptala jsem se a prolomila tak vzniklé ticho.

"Jako obvykle. Staré mapy a navigátorskou kouli."

Volfy jen kývl a zmizel za závěsem, chtěla jsem jít za ním, ale kapitán mě chytil za ruku. "Musíte být opatrná, tenhle Obchod si už vzal tolik duší... Nedovolte, abyste byla další v pořadí," řekl velmi naléhavě, až prosebně.

"Já nevím, o čem mluvíte, kapitáne. Tohle je jen starý obchod, ano je velmi podivný, ale pouze kamenná stavba."

Podíval se mi do očí a já měla pocit jako by mi viděl až do jádra mé duše. "Jste tak čistá. Nevíte o ničem, co se děje kolem vás. To je tak smutné. Už Obchodu patříte, ani o tom nevíte. Ale hlavně, tohle rozhodně není jen kámen, ale živoucí portál do všech světů, kterému se platí jedině krví a dušemi Mudrců. Odejděte, dokud je ještě čas! Brzy se změníte a pak už nebude cesty ven."

Dívali jsme se jeden na druhého, ale já netušila, o čem mluví. Něco mi ovšem říkalo, že to se mnou myslí dobře a mluví pravdu. Mohu ale vážně odejít? Ne, jsem novou majitelkou obchodu "U starého Mudrce" a neodejdu. Viděl, že mě nezviklal, povzdechl si a pustil mou ruku.

"Tak tady jsou mapy a navigátor," řekl Volfy, který se právě vrátil.

Věci, které položil na pult, byly něco neuvěřitelného. Starodávné mapy na stočených pergamenech, které se ovšem hýbaly. Ty čáry, přestože byly jen nakreslené, tak se pohybovaly a tvořily nové mapy. Prohlížela jsem si je s otevřenou pusou a nemohla uvěřit, tomu co vidím.

Kapitán Imaginarius si všiml mého údivu. "Pohyblivé mapy. Někomu se mohou zdát matoucí, ale přitom to jsou nejpřesnější mapy na světě. S nimi se nikdy neztratím a vždy najdu cestu. Jen je potřeba mít k nim navigátorskou kouli, s kterou se dokáži dostat kamkoliv." Ukázal mi maličkou skleněnou kouli, která se vešla do dlaně.

"To je něco jako kompas?" vyhrkla jsem nevěřícně.

"Kompas?" zasmál se. "Kdo ještě dnes používá kompasy, navigátorské koule jsem daleko přesnější a navíc ve vzduchu mnohem užitečnější."

"Ve vzduchu? Čeho jste kapitán, pane? Já myslela, že nějaké lodi?" podivila jsem se.

Kapitán se usmál a ukázal ke dveřím. "Jen se podívejte, slečno Adélo."

Šla jsem tedy ke dveřím, otevřela a vyšla ven do uličky. No, a zůstala jsem koukat. Něco neskutečného. V Praze, poblíž Vltavy zakotvila vzducholoď! Tak to se nevidí každý den. "Jak to, že ji nikdo nevidí?"

"Co myslíte, slečno?" zeptal se kapitán Imaginarius s úsměvem.

"Kouzlo." Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale nyní už vím, že magie vážně existuje.

Zašla jsem zpět do obchodu, kapitán právě vyndal kožený váček a dal ho Volfymu. Byla jsem docela zvědavá, čím asi kapitán vzducholodě bude platit. Vodníci platí v rybích šupinách a kapitáni vzducholodí... ve zlatě. Dívala jsem se na zlato ve Volfyho ruce, úplně rozzářilo celou místnost.

"Vše v pořádku? Cena jako obvykle, ne?" podivil se kapitán nad mým výrazem.

"Promiňte, ale tolik zlata jsem nikdy neviděla. Ale ano, vše v pořádku."

Vzal mapy a skleněnou kouli si dal do kapsy saka. Chtěl odejít, když se obrátil a zeptal se mě: "Nechce se podívat na palubu, slečno Adélo?"

Nevím, co mě napadlo, ale souhlasně jsem kývla. Kdy se mi asi zase naskytne příležitost se podívat na palubu vzducholodi, že? I když Volfy se nadšeně netvářil.

Vyšli jsme do ulice a ze vzducholodě se spustil provazový žebřík. To budeme šplhat celou tu vzdálenost? Toho jsem se dost poděsila, ale nebyl důvod. Kapitán mi řekl, abych se pořádně držela a žebřík se sám od sebe vysunul nahoru. Kouzla, co jiného.

"Udělejte krok dále a budete volná," řekl tak smutně. Stála jsem na žebříku a nedokázala udělat krok na palubu. Nevím, něco mě zarazilo. Celá vzducholoď byla nádherná, jako by byla úplně nová. Pak jsem si všimla, že je paluba prázdná. Na ovládání takového kolosu je přece potřeba mnoha lidí, kde tedy jsou?

"Kde jsou všichni, kapitáne? Proč je paluba prázdná?"

"Jsem tu sám, jen já, všichni ostatní odešli dál, ale já nemohu. Musím dál křižovat oblohu a nikdy se nezastavit. Kdysi dávno, jsem za ohromné bouře vykřikl, že se nevzdám, dokud nenavštívím všechny světy. A osud mi to splnil."

Podívala jsem se dolů na budovu, kdy byl Obchod a vše mi došlo. "Bludný Holanďan... Obchod je jako váš záchytný bod. Místo, kde dostane další mapy, abyste mohl cestovat dál. Koho vám Obchod vzal?"

"Uvažujete správně. Tady nad tímto místem jsem to před mnoha lety vykřikl. Město tu nebylo, ale práh mezi světy ano. Už tehdy existovali Mudrcové, já se setkal s krásnou Anarií. Byla dcerou starého Mudrce, jednou měla nastoupit na jeho místo. Často jsem se sem vracel, abych ji viděl a mluvil s ní, ale něco zasáhlo a Anarie zemřela ve spánku. Její duše propadla skrz portál do nějakého jiného světa a já ji už nikdy neviděl. Pak tu byl postaven Obchod a já se sem musím jednou za čas vrátit pro další mapy. Odleťte se mnou, slečno Adélo, a zachraňte se ze spárů Obchodu!"

Byl tak smutný, myslel to se mnou dobře, ale já nemohla. Zatočila se mi hlava, až jsem málem spadla, ale kapitán mě zachytil. Jeho ruka už nebyla z masa a krve, ale jen kostra. Podívala jsem se na něho a spatřila to, co z bájného kapitána Imaginária zbylo. Vyhrkly mi slzy. I vzducholoď byla najednou celá zchátralá. Prohlédla jsem nějaké kouzlo, ale bylo mi to jedno. Nevím, co kapitán spáchal, že si zasloužil navěky plout po obloze všemi opuštěn, ale někdy to přece musí skončit. Co mi to, Kosťák říkal? Že si jako nová majitelka povedu jistě dobře. Obchod je můj a tak, když mám mít moc propustit démona z jeho skleněného vězení, tak proč ne bludného kapitána.

"Kapitáne, propouštím vás! Spočiňte konečně v klidu!" vykřikla jsem a zavřela oči. Děj se vůle Obchodu!

Někdo mi položil ruku na rameno a já otevřela oči. Vedle mě stál Volfy a díval se hodně ustaraně. "Obchod vám splnil přání. Už jsem to viděl dělat pana Gregoryho, ale pokud vím, trvalo mu hodně dlouho, než přišel na to, jak má s Ochodem komunikovat. Vám to jde úplně samo. Vážně jste Mudrc."

"Vážně je volný?"

"Ano, já to viděl. Jen pravý majitel obchodu může propustit někoho z jeho vězení. Promiňte mi, že jsem o vás pochyboval, slečno Adélo. Ať už se kolem děje cokoliv, tenhle Obchod si vás vybral. Hlavně se nikdy neměňte, máte totiž v sobě velkou cennost." Tázavě jsem se na něho podívala. "Dobré a spravedlivé srdce."

Pousmála jsem se. Co mě ale ještě čeká? A jakou cenu budu muset zaplatit? Podívala jsem se na démona ve skle, upřeně na mě zíral a drápy škrabal uvnitř nádoby. Věděl, co jsem udělala a chtěl být taky na svobodě. Toho se ovšem nikdy nedočká. Budu spravedlivý Mudrc a udělám všechno, co bude nutné, abych ochránila svět.