Obchod „U starého Mudrce“ - Nová majitelka

iž čtvrtý příběh z Obchodu "U starého Mudrce", ke kterému mne inspirovala Maglaiz se svou Iluzí s číslem sto padesátá pátá. Vážně kolem nás existují kouzla? A stane se Adéla Nováková novou majitelkou Obchodu? Jaká tajemství toto místo ukrývá?

Zdroj: vylla.deviantart.com/art/Magic-Shop-340797886

Tak jsem opět tady, kousek od břehu Vltavy, před starým obchodem s názvem "U starého Mudrce". Nejsem si jistá ničím, ani zda zvládnu to, co se ode mě očekává, ale kvůli mému strýci Gregorymu to zkusím, ať se stane cokoliv. Sáhnu si do pravé kapsy kabátu a usměji se. Ten klíč tam vážně je, přestože předešlý den zůstal v obchodě. Jak to Volfy říkal? Návratné kouzlo? Ano, tak to říkal. A tak vyndám klíč a zasunu jej do zámku, jde to trochu ztuha, ale pak se dveře otevřou a já vejdu. Zavřu za sebou a rozsvítím.

Připadám si zvláštně, když tu stojím sama, ten obchod je vážně divný. Konečně mám čas se více rozhlédnout, přesto raději na nic nesahám. Jsou tu police starých knih, názvy mi nic neříkají, ani nevím co je to za řeč. Možná bych si tipla latinu, ale kdo ví. Pak vidím regál s košťaty a nějakými dřevěnými hůlkami. To sem chodí i Harry Potter? Vedle jsou nějaké pergameny, lahvičky s tekutinami všech barev a kousek dál je police se skleněnými koulemi. Za nimi, dole u zdi, jsou nějaké zašedlé skleněné nádoby. Co je asi uvnitř? A chci to vůbec vědět? Zvědavost je ovšem větší a já neodolám.

Vezmu jednu nádoby, je na ní vybledlý nápis. Dám si sklenici blíž k sobě, ale přečíst to nejde. Ale jde. Něco... ve skle. Upírám pohled na nápis a chci rozluštit první slovo, ale nejde to. Muselo to být napsáno už kdysi dávno, navíc je ta cedulka ušmudlaná od popela, nebo spíš trochu ohořelá. Až nyní si uvědomím, že ta sklenice hřeje. Ano, vážně vydává teplo. Trochu na ni dýchnu, a nějakým starým hadrem, co ležel na polici, otřu sklo. Uvnitř ovšem není nic vidět. Anebo je? Zaječím a pustím sklenici...

Ta se však neroztříštila o kamennou podlahu, ale zůstala ležet v ruce, která ji chytila. Já ovšem jen zírám na tvora uvnitř sklenice, který se na mě šklebí. Nezmůžu se na slovo. Vypadá jako přerostlá ještěrka, s velmi drápy a zuby, dokonce má ocas, ale přitom stojí na dvou nohou. Co to k čertu je?

"Jste v pořádku, slečno Adélo? S něčím takovým musíte nakládat opatrně, velmi opatrně," řekl advokát Lucius Kosťák a usmál se na mě. Já však nereaguji a stále zírám na toho tvora ve sklenici.

"Jedeš!" křikl, až jsem sebou trhla. Zašeptal ještě něco nesrozumitelného a ta potvora zmizela. Skleněná nádoba byla opět zašedlá, jen ta cedulka byla o trochu více ohořelá. Vrátil nádobu zpět do police a obrátil se ke mně. "Jste v pořádku?"

"Co... co to bylo?" špitnu rozechvěle a dívám se na něho se slzami v očích.

On mě odvedl na židli u pultu a já se posadila. Chvíli mě pozoroval a pak řekl: "Démon! Přesněji démon ve skle."

"O tom jsem už někde četla. Ve středověku se prý tak uvězňovali démoni. Ale proč cítím takový smutek?"

Zamračil se. "Démoni se krmí pocity lidí, většinou strachem, ale pokud jsou uvězněni, tak nemají možnost se krmit, jen se snaží dostat ven a zabíjet," řekl, pohladil mě po rameni a pokračoval: "Jste velmi citlivá dívka. Musíte vnímat emoce v okolí, to je hodně zvláštní dar pro majitele Obchodu. Vaše srdce je čisté a nezkažené. Něco jako nenávist vaše duše nezná, a proto cítíte smutek."

"To ten démon? Proč na mě zareagoval? Proč se ukázal?"

"Nejspíš ze zvědavosti. Je v té nádobě už několik staletí, nudí se a vy jste vzala jeho vězení do ruky. Většina lidí, kteří by tak učinili, by neviděli nic, ale vám se ukázal. Zajímavé, hodně zajímavé."

"Proč je ta sklenice teplá?" zeptala jsem se, přišlo mi to zvláštní. A vůbec jsem se už nepozastavovala nad tím, že je v ní démon. Asi už vážně začínám bláznit.

"Teplá? Jak teplá?!" vykřikl udiveně Lucius Kosťák.

Pokusila jsem se mu to vysvětlit: "No, když jsem ji vzala do ruky, cítila jsem z ní teplo, jako by uvnitř žhnula." Popadl tu skleněnou nádobu a začal ji otáčet proti světlu. Prohlížel si ji ze všech stran a já na ni náhle uviděla puklinu. "Tady," řekla jsem a ukázala na místo, kde byla sklenice naprasklá. Přejela jsem přes prasklinu prstem, ale nic jsem necítila. "Ta sklenice je naprasklá zevnitř?" podivila jsem se.

"Démon se snaží dostat ven, a kdybyste na to nepřišla, tak by se mu to za nějaký čas povedlo. Myslím, že jako majitelka Obchodu budete výjimečná," prohlásil a dal sklenici na pult vedle mě. Démon se opět ukázal a zase se na mě šklebil, pak zmizel v mlze. "Vidíte, reaguje na vás, což je hodně zvláštní. Neslyšel jsem o tom, že by ho pan Gregory viděl. Velmi zvláštní," řekl trochu zasněně a přitom si mě prohlížel od hlavy k patě.

"Co by se stalo, kdyby se ta sklenice rozbila?"

Usmál se. "Normálně by se nerozbila, jen by napraskala, ale takhle, když je v ní už prasklina, by se ten démon dostal ven."

"A začal by zabíjet. Jo, to už jste říkal, že zrovna po tom touží," pronesla jsem mírně ironicky.

On pozvedl levé obočí a změřil si mě pohledem. "Vy mi, slečno Adélo, nerozumíte. Obchod je magická ochrana, co je uvnitř se ven nedostane. Takže ten démon by zůstal tady a určitě by se mu nelíbilo, že ven nemůže," řekl a mě zamrazilo v zádech.

"Co by mi udělal?" šeptla jsem.

"Určitě by vás nezabil, vy jediná, jakožto majitelka Obchodu, ho totiž můžete vypustit ven. Snažil by se vás přesvědčit, nabízel by vám hory zlata, modré z nebe, prostě cokoliv výměnou za jeho svobodu. A pokud byste se nedala zlákat, přikročil by k jiným metodám přesvědčování. Ale s tím si nelamte, svou krásnou hlavičku."

Opět jsem se podívala na skleněnou nádobu, ale uvnitř byla vidět jenom šedá mlha. "Proč jste vlastně přišel, pane Kosťáku?"

Pousmál se. "Nač ty formality, říkejte mi Lucius. A přišel jsem za vámi se smlouvou o přijmutí dědictví po svém strýci." Vyndal ze své drahé aktovky lejstra a otevřel je na smlouvě. "Stačí jen podepsat."

Rozhlédla jsem se po obchodě. Opravdu tohle chci? Podívala jsem se na sklenici vedle sebe a démon mi právě ukazuje své genitálie. Zůstala jsem chvíli koukat, rozhodně je ve svém rozkroku hodně obdařen. Advokát se všimne mého pohledu. "No, fuj," řekne a přehodí přes nádobu hadr.

Vezmu do ruky pero, zběžně přelétnu smlouvu očima. Pokud podepíšu, stávám se vlastníkem obchodu, bytu nad ním a velmi tučného konta. Zajímalo by mě, kde strýc Gregory vzal tolik peněz. Nadechnu se a vydechnu. Podepisuji se. Slyším, jak si Kosťák oddechl a podal mi smlouvu, kopii si ponechal. "Gratuluji vám, slečno Adélo, jste nová majitelka obchodu "U starého Mudrce". Bude radost s vámi obchodovat," řekl s úsměvem na rtech. Tázavě se na něho podívám, protože mi nedocházelo, s čím bych měla s ním obchodovat. "O tom se promluvíme příště, velmi brzy vás navštívím."

Podívala jsem se na nádobu pod hadrem vedle sebe. "A co mám dělat s tímhle?" zeptám se, ale nikdo mi neodpoví. Kosťák zmizel. Jen polknu. To mám s tím démonem zůstat v jedné místnosti. Vždyť se přece může dostat ven, nebo ne? A kolik podobných havětí je v tomhle šíleném obchodě? Čemu jsem se to právě upsala?