Obchod „U starého Mudrce“ - Strýcův byt

Tak jsem konečně napsala šestou část mého příběhu Obchod "U starého Mudrce", který původně vznikl díky inspiraci od Maglaiz v sílkovských Iluzích a tenhle není výjimkou, obrázek i Iluze pro Darju. Moc děkuji za inspiraci.

 Zdroj: abzas666

Už je to několik týdnů, co jsem se stala majitelkou podivného obchodu poblíž břehu Vltavy a zvykám si na divné věci okolo. Nikdy bych nevěřila, že budu staré čarodějnici prodávat koště, kotlík nebo žabího kamaráda. Jak jsem už zjistila, tady v obchodě "U starého Mudrce", máme snad všechno harampádí světa a zákazníci jsou jeden divnější než druhý. Před třicátým dubnem, kdy je svátek "Pálení čarodějnic", jen to proboha živého nikdy nezmiňujte před nějakou čarodějnicí. Já to u první omylem řekla a ta obluda mi ukázala pravou tvář - z roztomilé staré babičky v pestrobarevném oblečení se stala běsnící bradavičnatá baba, která měla kůži dozelena, špičatý nos a zkažené zuby. Brr, oklepu se, jen když si na to vzpomenu. Ta baba na mě chtěla poslat nějakou kletbu, ale Volfy naštěstí včas zasáhl a nějakým amuletem ji uklidnil, takže z ní byla zase hodná a milá babička. Já zůstala jen zírat a nezmohla jsem se na slovo.

Když zákaznice odešla, tak se ke mně Volfy obrátil a amulet mi ukázal. "Svatý Jiří zabíjející draka, ten dokáže každou čarodějnici zklidnit, ale raději bys je už neměla provokovat, aby nám tu některá náhodou obchod zase nepodpálila," vysvětlil mi to.

"Jak nepodpálila, ono se to už někdy stalo?" zajímala jsem se.

"Jo, jednou se to stalo. To jsem byl ještě mladší a nezkušený, zrovna jsem tady začínal a omylem jsem měl stejnou poznámku s pálením čarodějnic, jako ty a ta baba mě chtěla podpálit, nebo co, ale já uhnul a chytil tady ten regál s knihami." Ukázal na starou polici a já si všimla, že několik knih je vážně očouzených. "Pan Gregory to naštěstí nějakým kouzlem uhasil a čarodějnici pořádně pokáral."

Nikdy bych nevěřila (to tady v obchodě budu asi hodně často říkat), že je v Praze tolik čarodějnic. Na konci dubna tady nakoupilo přes třicet místních a osm cizích čarodějnic. Prodali jsme skoro všechna košťata, pár hůlky, nějaké koule, devět ropuch, všechny kotlíky a několik podivných přísad do lektvarů.

V květnu už byl v obchodě klid a tak mě napadlo, že bych mohla přespávat v bytě nahoře, který patřil strýci Gregorymu. Bydlím totiž dost daleko a každý den dojíždět, se mi moc nechce. A tak jsem si vzala klíče a vyšla po starých kamenných schodech.

Jestli jsem se domnívala, že obchod je plný starých krámů, tak tady to bylo skoro jako muzeum. A pokud v tom měl strýc nějaký systém, tak jsem asi slepá, protože tady byl nehorázný bordel a naprostý chaos. Všude nějaké knihy, pergameny, mapy, globusy, a bůhví co ještě. U okna stál dalekohled a okolo byly poházeny astronomické mapy.

Celý byt maličký, vlastně to byla jen jedna místnost, tak trochu za rohem byla postel, pak tu byl velký pracovní stůl, maličká kuchyň a za dveřmi, o kterých jsem se domnívala, že to je skříň, byla miniaturní koupelna - sprchový kout, umyvadlo, zrcadlo na zdi a toaleta. No, myslela jsem, že bude větší, navíc tu páchla zatuchlina, možná i plíseň.

Jako majitelka obchodu, chci být blíže všemu a ve volných chvílích si něco přečíst, abych do sebe vstřebala nějaké informace. Takže tady zůstanu a možná se sem i natrvalo přestěhuji.

Sedla jsem si ke stolu a trochu prolistovala nějaké papíry, byly v latině, takže jsem jim nerozuměla. Ale zaujala mě rytina na jednom z nich. Byla na ní budova obchodu, jen dost v minulosti, před obchodem stál nějaká muž a o kousek dál byla podivná postava s křídly a... co to má na hlavě? Vzala jsem lupu a podívala se zblízka. Ta postava měla na hlavě rohy. Čert? Nebo že by samotný ďábel? A co to má společného s obchodem? První, co mě napadlo, byl Kosťák. Divný advokát, který se objevuje a mizí, jak se mu zachce. Ale že by to byl pekelník? To je přece hloupost. Nic takového přece neexistuje, ne?

Sáhla jsem si kapsy kalhot a vytáhla zlatou hlemýždí ulitu. Vzpomněla jsem si na strýce Gregoryho a najednou stál přede mnou. Jeho duše je totiž uvnitř hlemýždího domečku nějak uvězněna.

"Má drahá Adélko, tak jak si vedeš?" zeptal se mile a posadil se na jednu židli.

"Zvykám si, ale je to šílenější, než jsem si myslela," povzdechla jsem si. "Obchod mě nějakým zvláštním způsobem poslouchá a já prostě nevím, co ode mě chce."

"Důvěřuj svým instinktům, ty tě povedou a ukážou správnou cestu."

"Málem jsem vypustila démona z jeho skleněného vězení, osvobodila bludného kapitána Imaginária a naštvala jednu čarodějnici," vychrlila jsem ze sebe všechny starosti.

Pousmál se. "Kdybys věděla, co já jsem vyváděl, když jsem se stal Mudrcem, tak bys koukala. Obchod dokonce jednou málem zmizel, ale naštěstí se mi to povedlo zastavit." Zavzpomínal a hrozně se tomu smál.

"Je ON ďábel?" vyřkla jsem ze sebe tu nejnovější nejistotu.

"Jak vidím, už ses naučila nevyslovovat jeho jméno. Ale ne, ďábel to není," řekl mi strýc.

"Tak kdo to je, když ne čert!"

Znovu se usmál. "Čerti, tak je znáš z českých pohádek, neexistují. Jde o určité služebníky pekla, někdo by řekl démony..." Vysvětloval mi, ale já ho přerušila.

"Jako ten démon ve skle?"

"Ne tak docela, ten démon dole v obchodě je jeden z nejvyšších démonů pekla. Takový jako on má obvykle na starosti mučení lidí, nebo rozhoduje o jejich osudu. Obyčejní služebníci jsou nicotní a prostě jen nahánějí lidi v pekle, aby byli potrestáni, dalo by se říci."

"A Kos... ON je kdo?"

"Nazval bych jej pokušitelem, ale ani to není přesné. Musíš si ho pojmenovat sama, až spatříš jeho pravou tvář."

Nejdřív jsem nevěděla, co tím myslí, ale pak jsem si uvědomila, že to asi vím. "Něco jsem už dvakrát viděla, ale nevím, zda to bylo skutečné. Kapitán Imaginarius byl krásný a šarmantní mládenec, ale pak nahoře u vzducholodě jsem jako by prohlédla nějaké kouzlo a spatřila ho jako kostlivce. Všechna krása by la pryč. A pak u té běsnící čarodějnice... byla z ní najednou odporná babizna s bradavicemi, celá zelená a špičatý nos."

"To mám na mysli. Pokud se bytosti, můžeme říci nadpřirozené či magické, pohybují mezi lidmi, tak mají kolem sebe určité kouzlo normálnosti, prostě vypadají jako lidé. Ale my Mudrcové máme dar to kouzlo prohlédnout a spatřit jejich pravou tvář. Oni to nechtějí, ale prostě se tak stane. I když jsou výjimky, třeba vlkodlaci nebo upíři, ti jsou prostě jiní." Rozhlédl se kolem sebe a pak řekl: "Už musím jít, ale klidně mě kdykoliv zavolej, rád ti se vším pomohu." A zmizel.

Povzdechla jsem si. No, tak ten mi pomohl. Celá tahle bláznivost mi připomíná seriál Grimm, kde Grimmové, neboli lovci příšer, dokážou uvidět obludu a poznat ji. Vážně bezva a já si myslela, že horší už to být nemůže.