Jsem MODRÁ, aneb mé první dojmy z Bradavic

Můžete si přečíst o tom, že mi došel dopis o přijetí do Hogwarts.cz a nahlédnout do mé úvodní eseje na téma "Sedm pravidel bezpečného kouzlení". Ano, byla jsem přijata do Školy čar a kouzel v Bradaviích a postupně se podělím o své dojmy z hradu. Jak jsem zvládala první dny po přijetí? A jak dopadla Zařazovaí slavnost? Zde je má práce, kterou jsem vypracovala do soutěže pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy. :-)

   Kdo by nesnil o kouzelnickém studiu v Bradavicích? Když se mi naskytla příležitost se zkusit přihlásit, tak jsem toho rychle využila. Při sepisování úvodní eseje jsem se trochu zapotila, ale nakonec jsem s brkem do pergamenu rychle načmárala potřebnou délku i obsah. Nebylo to zase tak těžké. Odevzdání proběhlo a pak už zbývalo jen nervózně čekat na výsledek přijímacího řízení.

   A pak se to stalo. Pozdě večer v neděli 24. ledna mi na okno pokoje zaťukala sova. Vytřeštila jsem oči a začala zrychleně dýchat. Sova poposkočila na parapetu a bylo na ní vidět, že čekání nemá ráda. Rychle jsem otevřela okno a pustila šedou sovičku do pokoje. Co kdyby si to rozmyslela a letěla i s dopisem pryč? Poletovala mi kolem lustru a obhlížela pokoj, který se jí zřejmě nezdál příliš kouzelnický. Nakonec si sedla na psací stůl, načechrala si peří a já s třesoucími prsty odvázala dopis. Sova zahoukala a odletěla otevřeným oknem do temného nebe. Otevřela jsem dopis a tam stálo, že mě přijali ke studiu na Školu čar a kouzel v Bradavicích. Zajásala jsem, protože se mi právě splnil sen.

   Hned ráno jsem už stála před hradem a netrpělivě očekávala, až mě s dalšími nováčky vpustí dovnitř. Před bránou se nás sešel dost velký houf, který by se možná mohl nazvat armádou, ale my jsme nehodlali Bradavice dobývat. Školník se na nás přísně povíval, protože tušil, že za naší radostnými a rozjuchanými tvářemi se skrývá touha dělat problémy a nepořádek. Po vpuštění jsme ho málem ušlapali, naštěstí stačil uskočit za bránu.

   Starší studenti na nás čekali a chtěli všechny přivítat, jenže lososy, tedy my nováčci, na to neměly čas. Spolu s ostatními jsem vtrhla do hradu a rozkoukávala se v podivuhodných chodbách, které skrývají tolik tajemství. Velkou síň jsem objevila hned a tam spatřila uprostřed místnosti sedět na židli prastarý Moudrý klobouk. Několik nováčku se okolo už ochomýtalo a jeden si ho právě nasadil na hlavu. Věděla jsem, že si ho budu muset také nasadit, ale dostala jsem strach, z toho, co uvidí v mé hlavě. Co když v jeho očích neobstojím? Raději jsem z Velké síně zase rychle utekla a slíbila si, že zítra tu odvahu najdu. Zatím je toho tolik, co musím objevit.

   Jeden ze starších studentů mě nasměroval do Příčné ulice, abych si tam koupila školní uniformu. Byla to nádhera, tolik různorodých a úžasných obchodů, to by člověk nevěřil, že to je vůbec možné. Kráčela jsem po ulici a nakukovala do výloh, kde bylo tolik zajímavých věcí. Bohužel jsem měla dost omezené finance, takže mi bylo jasné, že musím do Školních potřeb z třetí ruky nebo do Vetešnictví u Kšeftaře. Tam jsem si koupila uniformu na rozpadnutí a moc peněz mi nezbylo. Stejně jsem ještě okukovala další obchody a procházela se. Nikdy bych nevěřila, že čas může plynout tak rychle.

   Do hradu jsem se vrátila až po setmění a v sovinci na mě čekala sova od mé kamarádky Daffodila Nightingale, že se sejdeme U Tří košťat. V pokoji jsem se rychle převlékla do školní uniformy a utíkala na pokec. Další skvělé místo, kde se dá skvěle posedět a něco popít. Já si oblíbila Pampeliškový čaj, který mi moc chutná. Daffy mi trochu vysvětlila, jak to ve škole chodí a takové ty základní věci.

   Následující den jsem vyrazila do Velké síně a zrovna u Moudrého klobouku nikdo nebyl, tak jsem využila situace a nasadila si ho. Jeho hlas mi zazněl v hlavě a já mu odpověděla na několik otázek. O některých jsem trochu uvažovala, ale on mě uklidňoval, že se nic neděje. Mám odpovídat podle svého srdce. A pak jsem najednou byla hotová a sundala si ho z hlavy. Kam mě asi zařadí? Kolej mi neprozradil, musím si počkat až na Zařazovací slavnost.

   Další dny jsem prozkoumávala další místa v okolí hradu. V Prasinkách mě zaujala Agentura Žlutá stopa, kde se dají vydělat nějaké cvrčky a také nebezpečná Ďáblova jáma, kam jsem se také podívala. Občas sice skončím v jámě s ostatními, ale někdy se mi podaří projít a objevit poklad. Na radu Daffy jsem si v Příčné ulici koupila postarší sovu, takže si můžeme posílat vzkazy. Vozíkem jsem dojela až do Godrikova dolu, kde jsem navštívila zvířecí útulek a pohrála si s krysami. Nakoukla jsem do výlohy salonu Stříbrná NiT a zatajil se mi dech nad nabízenými modely i jejich cenami. Ty si ještě dost dlouho nebudu moct dovolit. Na hradě a v jeho okolí se mi moc líbí a je tu stále co objevovat.

   A pak už nadešel úterní večer (2. února). Ve Velké síni bylo narváno a s malým zpožděním začala Zařazovací slavnost. Moudrý klobouk zazpíval svou píseň a pak už se všichni nováčkové netrpělivě připravovali. Kloubouk překvapil, protože nebral jména podle abecedy, takže občas došlo ke zmatku.
   Ale nakonec jsem se i já dočkala a z jeho úst zaznělo: "Další na řadě je Cesmína Hardy." Ani jsem nedýchala a vykročila k němu. Nasadila si ho na hlavu a on řekl: "Občas si člověk říká, zda cokoli co dělá, má svou cenu. Věř mi, že vstupem do koleje HAVRASPÁR cena tvých činů ještě vzroste. Vítej." Zajásala jsem a běžela si sednout vedle Daffy k modrému stolu. Do této koleje jsem chtěla a Moudrý klobouk mé přání vyslyšel. Nyní mě čeká ještě mnoho objevování nejen v koleji, ale brzy začne výuka a tak se na všechno moc těším. :-)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapka vody ve verších

Dopis z Bradavic (+ úvodní esej)

Tvořím náušnice