Prokleté verše

Květ na hrob pokládá,
své ruce do hlíny boří,
touhou být s ním hoří,
slzami hřbitov zalévá.

Hrabání je vyčerpávající,
pot po nahých ňadrech stéká,
s mršinou souloží a tiše sténá,
červy okolo pohybující.

....

Poezii velikých mistrů obdivují,
Rimbaud, Verlaine, Baudelaire,
na šedivý náhrobek vyrýt dáme,
že jejich jména navždy zaznívají.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapka vody ve verších

Dopis z Bradavic (+ úvodní esej)

Tvořím náušnice