Léto v haiku

Loňské léto bylo divné, jako by mi zmizelo a já ho skoro nevnímala. V červenci mi umřel táta, a pak šel život zase dál, jen nějak jinak. Veršů sem moc nenapsala, ani jsem nefotila momentky, vlastně ani nevím, co jsem dělala... Vím, že haiku nemá zachycovat emoce, ale jen daný okamžik, ale někdy je potřeba se vypsat.

Slunce prozáří

barvy letní přírody

ptačí píseň zní.

Smrt dorazila

nečekaně, nezvána

duši vede pryč.

Ticho, prázdnota

vstoupili do mé duše

zírám do stropu.

Slunce zazáří

teplo, světlo zmizelo

zbyla chladná noc.

Vyměřený čas

jména jsou na seznamu

svíce dohoří.

Slunce zmizelo

nebe zakryly mraky

noc je temnější.

Divoká šelma

mlsně vyhlíží kořist

pak tiše přede.

Déšť máčí zemi

mraky vítají podzim

ptáci letí dál.

Letní dny končí

mlha a chladná rána

ptáci se loučí.