Červenec v haiku

Haiku deník z července, aneb zachycení okamžiků pomocí poezie. Je to chvilka a utřídím si myšlenky.

Rozkvetlá louka

slunce pohladí květy

léto je tady.

 

Slyším déšť, kap, kap

tráva se zazelená

krajina žije.

 

Autobus frčí

do dálky nás zaveze

zábava čeká.

 

Ptáci zpívají

slunné ráno vítají

kočka zapřede.

 

Motýl na louce

poletuje květ na květ

třepotá křídly.

 

Dívka se směje

copánky poskakují

na žlutém tričku.

 

Myšlenku lapit

jako motýla síťkou

zapsat na papír.

 

Na výlet jedu

vůně starých knih láká

na zmrzlinu zajdu.

 

Ovocný nanuk

tiše taje na stole

včela si cucne.

 

Hadr setře prach

špína mizí v kanálu

květiny voní.

 

Kočka zapřede

na paničce poleží

je to miláček.

 

Doba horkých dní

zmrzka stéká po prstech

do sklenky dám led.

 

Dýchat čerstvý vzduch

tráva šimrá na nohou

pohoda je hned.

 

Sklenice vody

řasokoule zabublá

mrkne na paní.

 

Vlasy ve větru

poletují sem a tam

hřeben pomůže.

 

 

Škrábu na papír

deník se zaplňuje

myšlenky srovnám.

 

Řádka po řádce

příběh se sám vypráví

čtením ožívá.

 

Radost, co je to?

Blogovat o radostech

pro radost, jen tak.

 

Staré půdní okno

vzpomínky odletí pryč

na vše sedá prach.

 

Paměť děravá

čas dokoná svou práci

zbyde jen ticho.

 

 

Strom větve ohne

skoro na zem se klaní

stojí tu věky.

 

Šedavé mraky

zahalí celé nebe

slunce vykoukne.

 

Květiny sbírám

do knihy je naskládám

uchovám poklad.

 

Matka příroda

kapka vody je život

vše se zelená.

 

Velmi teplá noc

ticho naruší brouci

zdál se krásný sen.

 

 

Procházka se psem

brouzdání mokrou trávou

je romantika.

 

Slunce zahřeje

teplota venku stoupá

dýchat se nedá!

 

Kroupy bubnují

všechny květy lámou

pes strachy vyje.

 

Kam ten čas letí?

Nikdy se nezastaví

všechno se mění.

 

Ticho na břehu

komáři bzučí kolem

slunce zapadá.

 

Hvězdy na nebi

naději lidem dají

oddej se snění.