Jiný prostor

Tak tu mám další básnický pokus, moc mi to nevyšlo, ale je to alespoň hodně bláznivé, což mi vyhovuje a docela to vystihuje i mou povahu. Tohle totiž neohl napsat normální člověk... Ale kdo je dneska normální, že? Záchodová pěna Vodní víla seděla u záchodového prkýnka, korálek jí do záchodu spadl a někdo už dávno spláchl. Co bude dělat? Asi jen brečet.

Nové snílkovské téma týdne je "Náhrobní kámen", tak jsem se rozhodla trochu zabásnit. Kupodivu mi to šlo samo, jen se to občas nerýmuje, ale jinak je to taková divná báseň. Ani nevím zda je víc k smíchu nebo k pláči... Nebožtík na vandru Náhrobní kámen se posouvá, nebožtík z hrobu vylézá, červy a plíseň z něho padá, nešťastně se kolem motá.

Labuť pluje po jezeře, jako duše na onom světě, vítr o kus dál slabě vane, list ze stromu dolů spadne, nastává soumrak světa, lidem však slova došla. Stojí tiše, ani nedutají, sirény je láskyplně objímají.

Zákaz smíchu!!! Ale mé básnické střevo zase něco vyvrhlo, ale myslím, že "básni" se to příliš nepodobá. Ach, achy, nějaký pokrok není znát, spíš se zhoršuji. :-) Báseň vznikla na motiv obrázku ze snílkovské čtyřicáté třetí iluze . Vím, že poslední dobou vůbec nepřizpívám, ale v týdnu nejsem na netu a většinou jen čtu knihy a píšu recenze, a ani to pořádně nestíhám. Jsem stále unavená a přitom ani nevím proč. Tak mi odpusťte. Polonahá děva tančila, ňadra se jí vyvalila, houpy, houp do rytmu, slunce svítilo do ryblíku. .

Po delší době jsem zkusila opět básnit, a vznikla má třetí "báseň" Příběh víly. Původně jsem chtěla něco alespoň trochu veselého a optimistického, ale jako obvykle se mi to příliš nepovedlo a dílko je opět pesimistické, až to není hezké. A o čem básnička, která se příliš nerýmuje, je? O ztracené lásce a smrti. Proč nedokážu napsat něco veselého? Je to snad mé prokletí? Báseň vznikla na motiv obrázku ze snílkovské čtyřicáté iluze . Příběh víly V lese víla seděla, posmutně brečela, navždy bude mladá, krásná, ne však její láska drahá, ta skončila již před lety, větry pryč jí dávno odvály. .

Posledních pár dní mě zase přepadlo kreslení, a tak jsem vzala vodovky a tempery a začala kreslit. Původně jsem ani nevěděla, co maluju, ale poté, co jsem udělala pozadí, tak mě napadlo téma Mezi dvěma světy a tohle je výsledek... ...Dvě postavy stojící u modrého stromu. Ano, ten strom je skutečně modrý. Říkala jsem si, že to přece není obyčejný strom, ale je v něm něco víc, když stojí mezi světy a proto jsem zvolila modrou barvu. Taky jsem se snažila nakreslit něco pozitivního, ale ve výsledku mi to moc nevyšlo. Já snad nedokážu ani nakreslit něco optimistického, ale pozadí je světlé, alespoň něco. Co mají postavy znázorňovat? Já nevím. Možná to je život a smrt, nebo modrá a zelená obluda... co já vím. :-) A4, vodovky, tempery  Kresleno 18. 7. 2012

Povídka je vyňata z Deníku Krvesaje pro snílkovskou Třicátou šestou Iluzi ... Jmenuji se Anna, když mi bylo necelých dvacet let, tak jsem jednou v noci potkala divného muže. Ignorovala jsem ho a neuvědomila si, že tam na mě čeká a tehdy se mi změnil život. Znovuzrodila jsem se a již deset let žiju jako Krvesajka Anna...