Jiný prostor

Takhle to dopadá, když něco tvořím ráno po oslavě s přáteli. Jo, kocovina je děsná věc. Báseň, pokud se to tak dá nazvat, je velmi podivná a připadá mi jako z mysli šílence ve svěrací kazajce. Tragická, nebo komická? Já vážně nevím, ani netuším, jak jsem takovouhle blbost mohla vymyslet. Nejspíš chvilková slabost po bujaré noci. No, a tak vznikla " Jedna kocovinová o mrtvole "... Více komentářů nespíš nepotřebuje. Sud piva na zem padá, Josef na záchodě prdá, jdeme parkem i lesem, mrtvolu rychle nesem. Ležela nedaleko pole, jednali jsme zbrkle, za ruce a nohy popadli, přitom blbě spadli.

Začala jsem si s několika dopisními přítelkyněmi dopisovat, a hned řešila, zda psát na bílý papír, nebo jej ozdobit malůvkami... A tady je pár výtvorů. ;-)

Vytvořeno do Imaginaria - Iluzi osmdesátou osmou , přece nemůžu nechat Maglaiz na holičkách, když se tak snaží a pravidelně každý týden pro Snílky hledá novou inspiraci... Stará čarodějnice Čarodějnice smutně kouká, vítr kolem listí fouká, kdysi byla mladá, krásná, ale nyní už jen odporná, každý na ní civí, ona se tomu nediví.

Po delší době jsem vytáhla ze stolu tempery a štětce. Prostě jsem se v neděli 12. května nudila a vrhla se na kreslení. Pojala jsem to "profesionálně" a zaznamenala si postup. Výsledek sice není nic oslnivého, ale i snaha se cení. Já vlastně ani malovat neumím, spíš si jen tak patlám se štětcem a občas na tom i jde poznat, o co jde. :-) Tentokrát jsem zvolila něco jako portrét, ale výsledek vidíte sami. Já ty lidi prostě neumím. No, ale na matlanici to ujde. Jen tak pro zajímavost, tentokrát jsem vzala čtvrtku velikosti A3. Docela jsem měla obavy, aby to nebylo třeba jen na polovině a na druhé nic, ale nakonec to dopadlo vcelku obstojně. A3, tempery, štětce, papírový kapesník, igelit a tužka Nadřív jsem si trochu pomohla tužkou a slabě si načrtla dívku, pak už jsem vzala tempery a šla malovat. Nejdříve jsem plánovala světlovlásku, ale nakonec jsem z ní udělala brunetu. Pozadí jsem původně chtěla světle modré, ale k tomu tričku se mi víc libila tmavší mo...

Tentokrát píšu až dekadentně a inspirovala mě báseň Mršina od Ch. Baudelaira. Jinak jsem jí ale tvořila na snílkovské TT Vrána k vráně sedá , což sice není obsahově moc přesný, ale prostě jsem trochu ujela a vznikla z toho hostina. Ta vrána tam ale je, tak to snad nevadí. :-) Hostina Havran vysedává na stromě, kočka se protahuje na okně, náhle se v dálce zableskne, v potoce se voda leskne. Vrána letí na hostinu, v rákosí objeví mršinu, napůl zetlelá tam leží zajíc okolo vyjeveně běží.

Možná to se mnou nebude ještě tak špatné, nebo jsem se sebe právě vyždímala poslední zbytky básnických střev, ale je tu další báseň. Inspirací mi bylo snílkovské TT Vražda, smrt, zabití a tohle z toho vzniklo. Báseň sice není zrovna nejoptimističtější, ale ani nejchmurnější. Já prostě nedokážu vymyslet veselou a radostnou básničku, už si nad tím ani nepovzdechnu. Jsem prostě divná a žiju v jiném prostoru, než ostatní lidé, ale to nic. Vražda, smrt, zabití Vzduchem se bleskne čepel, muž má v srdci skalpel, kolem proběhne Áda, lidé zvolají: vražda. Krev proudem teče, Áda ochutnala rajče, dívá se na mord, lidé zvolají: smrt.

Rozhodla jsem přihodit pár větví do kamen a zapojit se do soutěže s Imaginariem , kde se soutěží v Klubu snílků v kategorii báseň a povídka. Já šla do poezie, protože poslední dobou pro povídky nemám vůbec cit. Vím, že k dokonalosti mám daleko a básnička je trochu slaboduchá, ale stejně se mi líbí. Je pochmurná jako většina mých děl, takže je podle mého gusta. :-) Doufám, že se bude líbit... Kapitán Imaginarius Vzducholoď oblohou plachtí, na zříceninu udeřilo krupobití, u kormidla pevně stojí kapitán, jménem Imaginarius a pes Jonatán. Společně již leccos zažili, draky a jiné obludy kosili, hodně bratrů ve zbroji ztratili, ale dále neohroženě letěli.