Mary - 15. kapitola

MARY

15. kapitola

Selek se konečně postavil na nohy a vykřikl: "Tak co tedy to Zlo chce?"

Raniel zamáchal rukama, aby ho uklidnil a řekl: "Počkat! Než půjdeme někomu nekopat zadek, tak bych chtěl vědět, co se píše v rukopisu."

"Proboha Ranieli, co ten slovník?" podivila se Mary s úsměvem na tváři. "Ale máš pravdu, musíte se dozvědět pravdu. Tak se posaďte a poslouchejte." řekla, ale stejně si nikdo nesednul.

"Na počátku byl vesmír prázdný, existovala jen Energie, která stvořila Dobro a Zlo pro udržení rovnováhy. Energie jim dala galaxii, aby koexistovali, jenže mezi Dobrem, tedy Bohem a Zlem, tedy Rohatým bohem byla rivalita. Bůh se rozhodl, že se vydá hledat vhodný svět, kde by si mohl stvořit dokonalé bytosti - anděly a lidstvo. Jenže tyto dvě příbuzné rasy stvořil podle pravidel Energie, mají v sobě tedy dobro i zlo a je na jednotlivci, kterou stranu zvolí. Rohatý bůh byl v podstatě pokušitel. Bohužel nepokoušel jen lidstvo, ale i anděly. Zkoušel je tak vehementně, až Bůh pochopil, že ani lidstvo není takové, jaké si při stvoření představoval. A tak se dohodnul se Zlem, že mu Země bude patřit, až zde nebude žádný Bůh."

"On nás zaprodal?" řekl Raniel zlomeným hlasem a sesunul se na židli. Nemohl tomu uvěřit.

"Ranieli, klid. Bůh je sice pořádný prevít, ale měl svůj plán. Chtěl dát lidstvu ještě jednu šanci. Proč myslíš, že Zlo ještě nevládne?" řekla Mary a pohladila ho po vlasech.

Raniel se na ni smutně podíval. " Nevím. Ale je to divné, Bůh je pryč už hodně dlouho a Zlo je ještě pořád v pekle."

"Není volné, protože je tady Mary! Bohyně je na Zemi, takže Zlo nemůže nic dělat." vykřikl Marcus.

Mary se usmála. "Máš pravdu. Zlo o mně musí vědět, protože Bůh je v tahu již tři tisíce let a Zlo je pořád tam dole. Snaží se uvolnit, ale nejde mu to. Můžeme ho určitě ještě zastavit."

"Ale jak?" zeptal se Lukas a sedl si vedle Raniela.

Mary si povzdechla. "Nevím jak to udělat. Potřebuju se setkat s Joshuou." odpověděla mu.

Raniel vyskočil. "Co? S Joshuou? S Andělem, který promlouvá s Bohem? Ten ale sídlí v Nebeských zahradách!"

"To je v Ráji, ne?" pozeptal se Selek.

"Ano, je to v Ráji. Já se s ním musím setkat. Pořád je tu možnost, že je s Bohem stále v kontaktu. Joshua bude určitě něco vědět." řekla Mary.

"Ale jak to chceš udělat? Andělé tě do Nebe nepustí," připomněl jí Lukas.

"Nemusejí. Joshua přece promlouvá s Bohem, ne? A já jsem Bohyně, mé volání musí uposlechnout."

Ranielovi svitlo. "Máš pravdu, měl by tě uposlechnout. Ale ty nejsi připravená stát se Bohyní. Bůh měl neuvěřitelnou mentální sílu, aby vše udržel v chodu."

"Já ji mám taky. Zatím jsem ji vždy použila nevědomky, ale někde uvnitř mě je. Musím se jí naučit používat. A i kdyby to nemělo vyjít, musím to alespoň zkusit." řekla všem odhodlaně.

"Máš pravdu, zkusit to musíš." řekl jí Raniel. "Nyní se soustřeď a vyšli poselství pro Joshuu." poradil jí. Mary přikývla, zavřela oči a soustředila celou svou mysl na anděla Joshuu.

Cítí, jak proniká nebeskými štíty a po chvíli nalezla svůj cíl. V mysli se jí objevily Nebeské zahrady. Vzduch byl zde nasycen vůněmi květin. Pak vyslala poselství: "Joshuo, volám tě, jsem tvá Bohyně."

Mary otevřela oči a Lukas, Raniel, Selek i Marcus si ji se zájmem prohlíželi, spíš na ní doslova civěli.

"Co je? Proč na mě tak koukáte?" podivila se.

Selek promluvil jako první. "Nevím, proč na tebe koukají ostatní, ale mě zaujala ta bílo-zlatá záře kolem tebe. A takovou záři má jen Bůh." Ostatní z ní nespustili oči a jen přikývli.

"Jaká záře?" stále se divila, proto se šla podívat k zrcadlu a to co spatřila, jí doslova vyrazilo dech. Kolem ní se vznášela bílo-zlatá záře jako opar mlhy. Mary s ní vypadala majestátně a neodolatelně, prostě jako Bohyně.

Dlouho se pozorovala v zrcadle, když si náhle někdo odkašlal.

Všichni se otočili a se zájmem si prohlíželi nově příchozího. Raniel ze sebe pouze vykoktal: "Joshua?"

"Ono to zabralo! Jsi machr, Mary!" vykřikl Selek. Mary si ho jen změřila pohledem a znovu se nejistě otočila k andělovi.

"Volala jsi mě, Bohyně?" řekl Joshua a uklonil se jí.

Mary se nadechla. "Ano. Přiznávám, že jsem netušila, zda přijdeš."

Joshua po jejím těle jel očima. "Jsem Joshua, ten který promlouvá s Bohem, tudíž jsem musel přijít, Bohyně." pravil Joshua a znovu se uklonil.

"Nech toho klanění! A říkej mi Mary." řekla podrážděně a poodstoupila o krok.

"Jak si přeješ, Bohyně Mary."

Mary jen protočila oči a povzdychla si. "Fajn, jdeme dál. Asi chceš vědět, proč jsem tě volala." Joshua mlčel a jen ji pozoroval, tak Mary pokračovala: "Potřebuji vědět, zda jsi stále v kontaktu s Bohem."

Joshua se uklonil a řekl: "Ale samozřejmě. Mám přece kontakt s tebou, Bohyně Mary."

"Né, já myslela Boha, toho hlavního tam nahoře." vysvětlovala mu Mary a začínala být trochu nervózní. Pochybovala, že jí Joshua k něčemu bude.

"S tvým otcem?" zeptal se Joshua a poprvé se neuklonil.

"Jo, přesně!" řekla rychle Mary.

"Bůh se již dlouho neozval. Naposledy jsem s ním hovořil asi před dvěma tisíci lety." řekl Joshua klidným hlasem a zase se uklonil.

"No, tak to už je pěkně dávno." povzdechla a zase se zeptala: "Víš, proč odešel?"

Joshua k ní přistoupil blíže a řekl: "Jeho vláda zde na Zemi skončila!"

"Cože? Jak jeho vláda mohla skončit? Copak je post Boha nějak časově omezen?" ptala se dost udiveně.

Joshua se pousmál, vlastně poprvé dal najevo nějaké emoce. "Nejde o čas, ale o to, že ho lidé zklamali a před třemi tisíci lety i andělé, kteří ukázali, že jsou stejně hříšní jako lidé."

"Protože svrhli Lucifera?" vyhrkla ze sebe.

"Ano, i proto. Lusifer byl jeho nejoblíbenější následovník a ostatní Serafíni na něho žárlili, jen proto ho uvěznili. Bůh se rozhodl, že andělé nejsou hodni jeho přízně, a proto odešel." řekl Joshua.

Mary tomu nemohla uvěřit. Bůh je přece nemohl jen tak opustit, nebo ano?

"To jako Bůh jen tak odešel a nechal nás napospas Zlu?" řekla Mary zlomeným hlasem a posadila se na kraj stolu.

"Ne, Bůh měl již vybraného nového Boha, který měl zaujmout jeho místo."

"Koho?" zeptala se Mary, i když tušila odpověď.

"Tebe, Bohyně Mary, ale nebyla jsi připravena." řekl Joshua a pokračoval: "Ty nikdy nebudeš připravena!"

Mary na něho pohlédla a nechápala. "Jak to myslíš, Joshuo?"

"Máš pocity a emoce. Bůh je mít nesmí, aby mohl konat svá rozhodnutí. Emoce tě ovlivňují a to Bůh nikdy nesmí být."

Mary na něho zůstala koukat a nemohla ze sebe nic vypravit. Nechápala to. Proč by ji Bůh dával své místo, když ho nikdy nebude hodna?

"Ale jak je to možné?" zeptala se po chvíli.

"Protože tě vychovali lidé, tak jsi přijala i jejich emoce." odpověděl ji Joshua.

"Aha. Rozumím, ale mám ještě jednu otázku."

"Jen se ptej, Bohyně Mary." odvětil jí anděl.

"Co Rukopis Rohatého Boha? Je v něm obsažena pravda, či lež?" zeptala se ho a nespouštěla z něho oči.

"Je to jen lež." řekl Joshua rozhodně.

"Díky za všechno, můžeš se vrátit zpět do Nebeských zahrad." řekla mu, Joshua se uklonil a zmizel v bílé záři.

"Proč jsi ho poslala pryč? Mohl nám toho ještě hodně říct!" ptal se udiveně Raniel.

"Ne, nemohl." odpověděla mu Mary rozhodně.

"Co?" divil se Raniel.

"Joshua totiž lhal," řekla a Raniel vykulil oči. "Vím to, protože jsem si během našeho rozhovoru vzpomněla na jeden detail s učení velké Bohyně."

"A co to bylo?" pozeptal se Selek.

"To, že Boha - Dobro a Zlo stvořil Vesmír, aby byla nastolena rovnováha. Joshua lhal, když říkal, že rukopis obsahuje lež. V rukopise je pravda."

Selek se posadil na židli. "Začínám v tom mít zmatek. Ale ja se tedy dozvíme pravdu?"

Mary si ho prohlédla a usmála se. "Když se pravdu nedozvíme z nebe, tak se jí dozvíme z druhé strany."

"Jak z druhé strany?" zeptal se nejistě Raniel. Mary se stále usmívala, pak zavřela oči a své myšlenky začínala soustředit na obrovské zrcadlo na protější straně.