Mary 2 - 2. kapitola

Mary 2

2. kapitola

Raniel se vzpruha odsunul od stolu a zvedl se ze židle. Lilith k němu přiskočila a chytila ho za ruku.

"Kam jdeš?" ptala se nedůvěřivě.

Raniel po ní střelil pohledem a snažil se vykroutit, ale Lilith ho sevřela ještě silněji. Sílu měla větší než on.

"Jdu za Mary. Musím jí dostat z Luciferova vlivu." vykřikl Raniel a dál se snažil vytrhnout ze sevření.

"Aha, a co jí asi řekneš? - Promiň, ale Lucifer tě nějak ovládá? - Myslíš, že ti uvěří?" ptala se ho Lilith.

"Já nevím, ale musíme něco udělat! Takhle to dál nejde. Už jsou to další tři dny, co jsi tvrdila, abychom jim dali pár dní. Fajn, měli tři dny a teď tam prostě vlezu…" vykřikl a otočil se směrem ke dveřím.

"Co se tady děje?" vykřikla podrážděně Mary, která právě vyšla ze svého pokoje. Raniel se zarazil a zůstal stát. Mary si všechny změřila pohledem, pak její oči spočinuli na ranielovi.

"Chtěl jsi mi snad něco říct?" řekla o něco klidněji.

Raniel se zastyděl a začal koktat: "Měli jsme obavy, tedy… jak bych to měl říct. No… prostě bychom měli zase zjišťovat, co to Zlo chce a bojovat s ním." Pak se nejistě usmál.

Mary si ho znovu prohlédla, tušila, že původně měl na jazyku něco jiného, ale nechala to být.

"Máš pravdu, je čas bojovat. Stalo se za ty necelé tři týdny mé nečinnosti něco?" řekla a začervenala se při vzpomínce na okamžiky strávené s Luciferem.

"Jo, stalo!" vykřikl Bakchus, který se právě objevil v místnosti a šel k Ranielovi. "Ztratila se Pandořina skříňka!" dodal a sedl se na okraj stolu. Všichni se po něm ohlédli a Mary jen vytřeštila oči.

"To si snad děláš prdel!" vyletělo Mary z pusy a za okamžik dodala: "Jak a kdo?" Opřela se o dveře, tahle zpráva ji hodně překvapila.

Lucifer k ní přistoupil a pohladil jí po ruce, aby jí uklidnil. Také se podíval na Bakcha, ten jen uhnul pohledem.

"V pekle se tato zpráva před chvílí roznesla, ale jestli to bylo Zlo, tak proč skříňku ještě nepoužilo?" dodal nervózně Bakchus a stále uhýbal pohledem.

"Na co čeká?" podivil se Raniel.

"Tak to nehodlám zjišťovat." řekla Mary a narovnala se. "Ranieli, jdi se nahoru zeptat, jestli je to pravda a co o tom ví. Pandořina skříňka je důkladně střežena, takže ji nemůže kdekdo ukrást."

Raniel přikývl a zmizel v bílé záři.

Za okamžik byl Raniel zpátky a tvářil se ustaraně. Všechny oči v místnosti na něm spočinuly, ale on nic neřekl.

"Tak co jsi zjistil?" promluvila Mary jako první.

"Skříňka byla skutečně ukradena, ale nebylo to Zlo. Byl to někdo jiný a nikdo netuší, kdo." řekla Raniel.

"Oni určitě lžou a stojí za tím Serafíni." vykřikl Lucifer.

"Lucifere, zklidni se. Co by s ní serafíni dělali? A i kdyby, tak proč ji nepoužili už dávno? Oni k ní mají přístup pořád, to nedává smysl." řekla Mary bezradně a sedla si do křesla. "Musím se podívat do jeskyně, kde byla ukryta Pandořina skříňka. Třeba něco objevím."

Než stačil kdokoliv zareagovat, byla Mary pryč.

Mary se přenesla do jeskyně, kde bylo prokleté jezírko, které naplakala Pandora. Uprostřed byl oltář, kde má být skříňka, ale nyní byl prázdný. Přenesla se k oltáři a zkoumala pozůstatky energie. Každý démon či anděl po sobě zanechává stopy své energie.

Soustředí svou mysl na stopy, které objevila. Pak se náhle zapotácí, až málem spadla do jezírka, včas se vzpamatuje a přenese na břeh. Tam se zhroutí na prašnou zem. Je v šoku a začne plakat. Tu energii, kterou zachytila, totiž zná.

Někdo ji objal, Mary se ohlédne. Je to Bakchus, který se sem před okamžikem přenesl. Poklekl k ní a snažil se jí utěšit.

"Jak jsi mě našel?" zašeptala.

"Jsem empatik, takže cítím emoce ostatních. Tím, že jsme spolu strávili intimní chvíle, tak tebe cítím intenzivněji než kohokoliv jiného. Poznal jsem, že se s tebou něco děje. Co se stalo?" vysvětlil jí Bakchus.

"Vím, kdo ukradl tu skříňku." řekla a pomalu se uklidňovala. Bakchus ji však stále svíral v objetí.

"To snad není důvod k pláči, ne?" podivil se.

"Udělal to Dahak." řekla zlomeným hlasem.

Bakchus v první chvíli nechápal a chtěl něco říct, ale pak mu to došlo. Ten démon Dahak, který jí v jejím lidském životě zabil rodiče a snoubence Dana.

Nyní již chápal její rozrušení a řekl: "To bude dobré. Zjistíme, pro koho dělá a zlikvidujeme ho."

Stále ji objímal a Mary cítila jeho teplou pokožku, snažil se jí jen uklidnit, ale ona cítila vášeň. Pohlédla mu do očí a jejich pohledy se střetly. Najednou se políbila, nevěděli, kdo koho políbil první, ale to jim starosti nedělalo.

Mary se však od Bakcha odtrhla a řekla: "Ne, to není správné." Vstala a utřela si z tváře slzy.

Pak se po něm znovu podívala. "Musíme hned na základnu a zjistit, pro koho pracuje." Přistoupila k Bakchovi a vzala ho za ruku. Přenesli se společně na základnu.