Mary 2 - 5. kapitola

Mary 2

5. kapitola

Lucifer se hned po návratu ze svého vězení nakvartýroval k Mary do ložnice, ona proti tomu nic neměla. Milovala ho a věřila mu. Často spolu trávili noci plných vášní. Nikdo proti tomu nic neměl, jen Bakchus to snášel hodně těžko.

Tím, že je empatik a cítí pocity jiných, vždy pozná, když se ti dva spolu milují. Prožívá s nimi jejich intimnosti a to ho dost ničí.

Proto se také na základně moc nevyskytuje a raději je zalezlý ve své malé pekelné říši, kde má klid. Ale i tam občas dolehnou jejich výkřiky slasti. Bakchus z toho šílí, nejraději by s Mary sdílel lože on sám, ale místo toho cítí, jak si ji bere někdo jiný.

Mary leží na posteli, Lucifer spí vedle ní. Ona nemůže usnout, před chvíli se Luciferem opět milovala a teď se nějak nemůže uvolnit a spočinout v říši snů.

Lucifer se ze spaní zavrtěl a přitiskl se k Mary. Ta už skoro usínala, když se jí spánek ztratil v dálce a v mysli se zablesklo jako při bouřce. Její mysl přestávala být stabilní, a pak se vše rozeběhlo obrovskou rychlostí. Lidé i místa kolem ní prolétávají a pak se vše náhle zastaví.

---

Mary otevře oči. Leží na své posteli, tak si oddychne, že se nic nestalo. Měla divný pocit, ale vše je v pořádku. Vlastně není, Lucifer neleží vedle ní. Rozhlédne se kolem sebe a stěny pokoje jí připadají nějaké zašedlé. Vstane, natáhne si kalhoty a tričko, nazuje si boty a vydá se ven z pokoje. Ve dveřích strne, počítače i knihy jsou zničeny a nikdo nikde.

"Ranieli! Lukasi! Seleku! Marcusi! Slyšíte mě někdo?" vykřikne do noci. Nikdo se jí však neozve, proto se rozhodla, že se porozhlédne i venku.

Šla ven, v chodbě odkopávala rozbité věci stranou a začínala mít obavy a trochu i strach. Něco se muselo přihodit, tohle není možné.

Vyšla a vytřeštila oči, které se jí okamžitě zalily slzami, takže pořádně nic neviděla. Všude kolem se povalovaly kusy lidských i démonských těl. Přistoupila k jednomu skoro celému tělu a rukou si zakryla ústa, aby nevykřikla. Na zemi ležel rozsápaný Marcus, neměl ruku a nohu. Poblíž byla hromádka popela. Naklonila se k ní a opatrně se jí dotkla. Cítila zbytky energie a poznala, kdo to býval. Tentokrát vykřikla. Ta hromádka popela býval její přítel Lukas. Mary se zdrceně sesunula na zem a plakala. Nechápala už vůbec nic. Co se jen mohlo stát? A jak to, že všechno zaspala?

Po chvíli vstala a pokračovala dál. Šla zničeným městem a rozhlížela se. Budovy byly napůl zborcené a lidé byly mrtvý. Většina byla rozsápaná, to by vypadalo na nějaký útor monster z pekla. Mary nemohla přijít na to, co to vše znamená.

Došla na křižovatku, tam zrovna jeden démon hodoval na mrtvole. Mary na něho zakřičela, ale on jako by ji neslyšel ani neviděl. Když na ni nereagoval, tak šla dál. Tomu mrtvému už stejně nepomůže, ta co.

Pokračovala po cestě, až uslyšela nějaké hlasy. Následovala je a dorazila na okraj města. Tam se Mary zastavila uprostřed pohybu a snažila se pochopit to, co právě viděla.

V poli stála Mary oděná celá v černém, vedle ní postával Lucifer a vypadal, jako že se výborně baví. Před Mary klečel zkrvavený Ezechiel a škemral o svůj život. Mary to ignorovala jako by neměla duši. Nenávistně na něho hleděla a o něčem přemýšlela. Vzala do ruky meč z ohně, napřáhla se a ťala. Ezechielova odlétla o kus dál do trávy, při dopadu to trochu žuchlo.

"To máš za to věčné otravování." řekla a začala se smát, až se země chvěla. Pak se napřímila, zavřela oči a soustředila se. Náhle k nebesům vyšlehlo několik plamenů. Nebe změnila barvu, už nebyla blankytně modrá, ale rudá. Ozýval se strašlivý křik umírajících andělů a Mary na poli se jen smála.

Mary, která stála opodál, se držela za uši a snažila se nevnímat ten uši rvoucí řev smrti. Zhroutila se k zemi a sama křičela, ať to přestane. Svíjela se na zemi a nechápala už vůbec nic.

Ta zlá Mary se otočila jejím směrem a jejich pohledy se setkaly. Mary si otřela slzy, které jí stékaly po tvářích a uvědomila si, že ji ta zlá Mary vidí. To ji vyděsilo snad úplně nejvíc. Co od ní mohla čekat? A kdo to vlastně je?

"Má temná Bohyně, nyní spolu budeme vládnout. Už nám nikdo nestojí v cestě." řekl Lucifer a políbil zlou Mary. Ona jeho polibek vášnivě opětovala.

"Patří mi tvé srdce, Lucifere?" zeptala se s úsměvem.

"Jistě, drahá. Je jen tvoje." odpověděl a znovu jí políbil.

Náhle se zachvěl a zařval bolestí. Z úst mu vytekl pramínek krve a on zavrávoral. Nechápavě se podíval na Mary a pak na svou hruď. Temná Mary se zasmála a vytrhla svou ruku z jeho hrudníku. V dlani svírala ještě tlukoucí Luciferovo srdce.

Temná Mary se mu podívala do očí a s úsměvem řekla: "Nyní je tvé srdce skutečně jen moje, ty zrádný hade. Je mi líto, ale už tě k ničemu nepotřebuju. Svět je můj a já jsme jeho Bohyně."

Lucifer s vytřeštěnýma očima se skácel k zemi a tam zůstal ležet. Kolem něj se začala zvětšovat kaluž krve.

Zlá Mary se na něho naposledy podívala a šla rovnou k vyděšené Mary, která to celé viděla a nemohla tomu uvěřit.

Temná Bohyně přistoupila k vyděšené Mary a obě si stanuli tváří v tvář. Vzhledově se neodlišovali, jen oči prozrazovaly, kdo je kdo.

"Kdo jsi?" podivila se zlá Mary.

"No, já jsem Mary, ale nevím, co to má znamenat. A kdo jsi ty?" vychrlila ze sebe Mary.

"Kdo jsem? To je dobrá otázka, na kterou však uvnitř sebe znáš odpověď. Já jsem ty a tohle je budoucnost. Každý před tebou bude klečet! Staneš se skutečnou Bohyní!" vykřikla temná Mary, až se jí v očích zaleskly plameny.

"Ale co se stalo?" vyptávala se dál Mary.

"Tobě to ještě nedošlo?" řekla temná Bohyně a usmála se, "propadla jsi temnotě a všechny jsi zabila." Začala se smát.

"Né! Né! To není možné!" vykřikla Mary a vrtěla hlavou.

Náhle se kolem ní všechno ztrácelo a pohybovalo se velkou rychlostí.

---

Mary otevře oči a zjistí, že leží na své posteli. Lucifer však není vedle ní a tak se vyděšeně rozhlíží kolem sebe. Vše ji připadá normální a najednou si všimne Lucifera, který se pomalu sbírá ze země. Ten se po ní jen nevraživě podívá, když v tom se dveře rozrazí a dovnitř vtrhne Raniel s lukasem za zády.

"Tak co se stalo? Slyšel jsem křik." řekne Selek a cpe se taky do dveří, takže zatlačí Raniela s Lukasem víc do pokoje.

"Mary se asi něco zdálo a začala křičet ze spaní. Lekl jsem se." řekl trochu nazlobeně Lucifer.

"A spadl z postele?" vyprskl Selek smíchy. Lucifer ho jen zpražil pohledem.

Raniel celou tu dobu nespustil z Mary oči a ta se ještě pořád vyděšeně dívala kolem sebe.

"Co jsi viděla?" zeptal se pak Raniel.

Mary se na něho podívala vyděšeným pohledem.

"Nic! Nic jsem neviděla!" vyhrkla ze sebe. "A teď vypadněte!" zařvala Mary.

Selek s Lukasem se hned dali na ústup.

"Všichni!" zařvala podruhé.

Raniel tedy taky odchází, i když nedobrovolně. Selek s Lukasem ho totiž popadli a vyvlekli z místnosti pryč.

"Řekla jsem všichni!" zařvala Mary potřetí a podívala se na Lucifera.

Ten se na ni nechápavě podíval, ale pak si vzal oblečení a vypadl ven. Selek raději ještě rychle zavřel dveře.

Mary se zhroutila na postel a rozplakala se. Nechápala už vůbec nic. To co viděla, přece nemohla být budoucnost, nebo ano? Co se sakra stane, že propadne zlu?

Náhle někdo pohladí Mary po vlasech, ona se ohlédne. Je to Bakchus, který cítil její emoce.

Lehl si vedle ní na postel, ona se k němu přitulila a plakala mu do hrudi. On jí utěšoval a snažil se jí uklidnit.