Mary 2 - 7. kapitola

Mary 2

7. kapitola

Mary skočila na postel a chtělo se jí plakat, jenže už nějak nemohla. Asi si už denní dávku slz vyčerpala. Sedla si na polštáře a opřela si hlavu o zeď. Na chvíli zavřela oči, ale pak je zase otevřela. Všimla si totiž, že tu něco nehraje. Stíny jsou trochu někde jinde, než by měly být.

"Tak co chceš?" zeptá se do prázdného pokoje.

Chvíli se nic nedělo, ale pak se stíny začaly pohybovat a Mary vyskočila z postele a bosými nohami se dotkla betonové podlahy. Stíny se jí vyhýbali a ona poznala, že z ní mají strach.

"Co je, Zlo? Potřebuješ snad něco?" zeptala se znovu.

"Chtěl bych s tebou mluvit, Bohyně Mary." pronesl chraplavý hlas.

"Tak fajn, ale jak to uděláme?"

"Přenes se ke mně do Pekla." řekl hlas.

"Dobře, ale nevím přesně kam. Smím se dotknout jednoho stínu?" zeptala se Mary.

Hlas už neodpověděl, místo toho se k Mary jeden stín přiblížil. Pozvedla ruku a prsty se vnořila do stínu, cítila tu temnou energii. Zavřela oči a soustředila se, pak ji pohltila zlato-bílá záře a ona zmizela.

---

Mary se objevila v jeskyni, kde ji obklopovaly stíny, při jejím příchodu se však rozestoupily a ona měla volnou cestu. Viděla velký trůn a před ní stála mohutná postava v dlouhém plášti a kápí na hlavě. Postava se obrátila čelem k Mary a pokynula jí, aby přistoupila blíže.

Mary tedy udělala několik kroků a ocitla se v blízkosti postavy, která neměla obličej. V plášti nebylo tělo, tedy alespoň ne hmotné.

"Nemohl by ses zhmotnit? Přijde mi divné se bavit s pláštěm." podotkla Mary.

Kápě přikývla a celou jeskyni zahalila temná záře, Mary zavřela oči, a když je otevřela, stál před ní muž středního věku s krátkými černými vlasy a černýma očima.

"Fajn, díky. Tak proč jsi mě sem pozval?" řekla Mary klidným hlasem.

Zlo v podobě muže přikývne.

"Ano, máš pravdu, času není nazbyt. Musíš se dostat zpět na svou cestu." řekl muž.

"O čem to mluvíš? Jakou cestu?" podivila se Mary.

"No tak, nedělej ze mě hlupáka. Viděla jsi budoucnost a nelíbila se ti, ani mně se nelíbí. Bůh předurčil, že to všechno má dopadnout jinak." vysvětlil jí muž.

"V tom máš asi pravdu, ale o co jde?"

"Mary, musíš se dozvědět pravdu o Luciferovi. Ukážu ti to." řekl a přistoupil k ní. Prsty se dotkl její ruky a Mary měla vidinu, kde viděla Lucifera, jak mluví s Dahakem a pak bodá Seleka do srdce.

"Lžeš!" vykřikla a nechtěla tomu uvěřit.

"Když si myslíš, že lžu, tak se mě neptej." podotklo Zlo.

"Ale já se tě neptala. To tys mi to ukázal sám od sebe." řekla mu nechápavě Mary.

"Vidíš, tak proč bych ti lhal?"

"Abys mě zmátl a dostal na stranu zla." vykřikla Mary.

"Myslíš, že tě chci ovlivnit?" podivilo se Zlo.

"Viděla jsem vizi své temné budoucnosti. Nevím sice, co se má stát, že to takhle dopadne, ale já to změním a ty mě nedostaneš na svou stranu." vyhrkla ze sebe Mary.

"Ty se domníváš, že jsem to byl já, kdo tě změnil? Jsi tak naivní, ale věřím, že jednou zjistíš pravdu a snad ještě nebude pozdě na záchranu nás všech." řekla Zlo tichým hlasem.

"O čem to mluvíš?" divila se Mary, ale pak se zarazila. "Ty jsi přece taky Bůh, ale temnoty. Ty vidíš budoucnost!"

"Ano, a původně byla jiná, ale asi před třemi tisíci lety se začala měnit. Dobro mělo vyhrát, ale po těch změnách prohraje a zlo bude vládnout." vysvětlilo jí Zlo.

"Moment, ty jsi Zlo, tak proč by ti mělo záležet na vítězství dobra?" divila se nechápavě Mary.

"Máš pravdu, jsem Zlo, ale to neznamená, že jsem ten špatný. Jsem jen protiklad Boha, nic víc." řeklo Zlo.

"Ne, já ti nevěřím." vykřikla Mary.

"Dobře, nevěř mi. Nemohu tě nutit, ale uvědom si, kdo se tě dotýkal, když se ti zjevila ta vize budoucnosti, kdo ji spustil." pravilo Zlo s úsměvem.

"Lucifer?" řekla nechápavě. "To je nemožné, vždyť Bůh přece chtěl, abychom vládli spolu bok po boku."

"Ano, to je pravda, ale určitě jsi pochopila, jak to myslel?"

"Už toho mám dost! Nebudu tě poslouchat!" vykřikla Mary a přenesla se do svého pokoje.

Tam jí náhle zastihla neuvěřitelná bolest a ona se skácela k zemi.