Mary 2 - 13. kapitola

Mary 2

13. kapitola

Bakchus se okamžitě přenesl s Mary v náručí na základnu, kde se zrovna nacházeli všichni z týmu. Raniel s Marcusem okamžitě běželi k bezvládné Mary, kterou Bakchus položil na stůl.

"Co se stalo?" vyptával se Raniel a prohlížel Mary, zda nemá nějaká vážná zranění, ale kromě zlomeného nosu, který se už skoro zahojil, nic nenašel.

"Já nevím. Byl jsem ve své pekelné říši, když jsem ucítil Mary, že mě volá. Okamžitě jsem se k ní přenesl a už byla v tomhle stavu." vysvětlil Bakchus.

"A kde vlastně byla?" ptal se Marcus.

"Mysleli jsme, že ještě spí, ale před pár minutami jsem zjistil, že není u sebe v pokoji. Chtěli jsme jí jít hledat." dodal rychle Lukas.

"Byla v malém domku na druhé straně města." řekl Bakchus.

"Co tam sakra dělala?" podivil se Selek.

"Jak to mám asi vědět?!" vykřikl podrážděně Bakchus.

"Klid Bakchu, jen se uklidni. Nevšiml sis tam něčeho?" řekl Raniel a podíval se na Bakcha.

"Nedaleko Mary byla hromádka popela, takže asi někoho sežehla." poznamenal Bakchus.

"Cože? A jak by asi někoho mohla sežehnout?" divil se Selek.

"Seleku, sklapni!" vykřikl Raniel a zamyslel se. "Mary je Bohyně, takže může ovládat božský plamen. To je na tom to nejhorší, vůbec netušíme, jaké má vlastně schopnosti. Teoreticky je její moc naprosto neomezená a ona může všechno, jenže Mary neumí svou moc ovládat. Klidně může nevědomky zničit celou tuhle planetu…" uvažoval na hlas.

"Fajn, ale i kdyby někoho sežehla, tak to nevysvětluje stav, ve kterém se nachází. Vůbec nereaguje, je naprosto mimo. Nejspíš ani nevnímá, že tady jsme." řekl Marcus.

"Jako kdyby byla někde ve vlastním světě." poznamenal Selek.

"Bohužel musím se Selekem souhlasit. Něco se jí muselo stát, něco tak hrozného, že se s tím nedokáže vyrovnat, a tak utekla z tohoto světa a ukryla se ve vlastním, který si vytvořila." řekl Marcus.

"Bezva… ale jak jí z toho dostaneme?" řekl Raniel.

"To já netuším. Z toho se muže dostat jedině ona sama, nám nezbývá nic jiného než čekat." řekl smutně Marcus.

"Tak to je bezvadný." poznamenal suše Selek, ale tentokrát ho nikdo neokřikl. Všichni spočinuli ustaranými pohledy na Mary, která ležela na stole jako bez života.

…

Mary procitla a zjistila, že se nachází uprostřed rozlehlé pouště, nikde nebylo ani živáčka a ona cítila naprostou beznaděj. Sedla si do písku a jen doufala, že jí nějaký škorpion nekousne do zadku.

Povzdechla si a zavřela oči, které hned zase otevřela. Před očima totiž měla Lucifera, kterého nyní konečně vidí v jeho skutečných barvách.

"Jak jsem mohla být tak hloupá a naivní?!" vykřikla do ticha pouště, ale nikdo jí neodpověděl.

"Milovala jsem ho, ale on mě jen využíval k naplnění své touhy po moci. Byla jsem slepá! Bůh měl pravdu, nebylo nám souzeno být spolu, tak jak to k čertu myslel, to svoje - vládnout bok po boku?" vykřikla bolestně, ale jedinou odpovědí jí bylo ticho.

"A proč jsem Lucifera nedokázala zabít? Já vím, protože ho miluju. Ta láska mě jednou zabije…" řekla tiše a cloumal s ní vztek.

"Co tím Zlo myslelo, že mi Bůh řekl vše podstatné a to by mělo stačit, abych pochopila souvislosti událostí a byla schopná vyvodit následky a cíle svých činů? Bůh mi přece neřekl nic, co by se dalo použít. To jsem tak blbá, že jediné mě to nedojde?" řekla trpce a zadívala se na horizont.

V duchu si opakovala svůj rozhovor se svým otcem Bohem, o tom že nepochopila bok po boku s Luciferem a že nikdy nemůže zabít Zlo, jinak by nastoupila na jeho místo, a ještě, že i ona bude mít svůj protiklad, své Zlo.

Tyhle informace jí byly k ničemu, nebo ne? Přemýšlela o tom všem dlouhé minuty, ale stále jí nic nenapadalo.

.

Zavřela oči a v duchu jí opět vyvstal obraz, jak jí Lucifer praštil do břicha a ona se v bolestech svezla k zemi. Už, už chtěla otevřít oči, když si uvědomila, co jí to pak lucifer řekl: "Když nedostanu moc od tebe, vezmu si ji jinde! Ale á budu vládnout!"

A náhle jí to došlo. Jak mohla být tak hloupá? Proč jí to nedošlo dříve? Prostě si jen neuvědomovala, že by mohl být Lucifer až tak moc šílený, aby to udělal.

"Bůh nemyslel bok po boku jak milenci, ale jako protivníci. Musím objevit svůj protiklad, své Zlo. No, jasně, lucifer je můj protiklad. Dostane svou moc tak, že zabije stávající Zlo a sám bude vládnout Peklu. Bohužel se obávám, že on je na to šílený až moc. Musím Zlo varovat, nebo ne?" uvažovala na hlas.

Pak si vzpomněla, co jí před časem řekl Ezechiel: "…Ty s luciferem nesmíte být nikdy spolu, jinak zničíte svět. Bůh měl s vámi dvěma nějaké záměry. To ty jsi ta největší hrozba!"

"Ezechiel to všechno pochopil špatně a domníval se, že nás Bůh zradil, ale to není pravda. Bůh se sice dohodl se Zlem, že ho nechá vládnout, až zde nebude žádný Bůh. On sice odešel, ale já tady byla pořád, Bůh Zlo převezl.

Luciferovi nechtěl dát moc, jak se všichni domnívali, byl jeho nejvěrnější anděl, protože pochopil své místo a věděl, co má dělat. Jenže pak Ezechiel se Serafínami za zadkem zasáhl a všechno zkomplikoval.

K tomu jsem se ještě zhmotnila jako novorozeně a vychovaly mě kněžky, ty mě naučily lidským pocitům, a tak se z chyby stala přednost.

Ezechiel je patlal, kdyby tomu všemu dal volný průběh a věřil Bohu, vše mohlo být jinak." douvědomila si všechny souvislosti a měla chuť dát Ezechielovi pár facek.

Nadešel čas, aby se konečně postavila svému osudu čelem.

…

Mary otevřela oči a nad ní se zrovna skláněl Raniel. Vedle stolu postával Lusek, Lukas i Marcus, Bakchus byl rozvalený v nedalekém křesle.

"Mary, jsi zpět?" ptal se jí tiše Raniel, protože si všiml, že už nemá takový prázdný výraz. Ostatní sebou při jeho slovech trhli a podívali se na ní.

"Jo, vrátila jsem si a o dost chytřejší než předtím. Už vím, co je mým osudem a kdo je mým opravdovým soupeřem." řekla tiše, ale ostatní na ní koukali dost nechápavě.

"Chápu, že tomu asi nerozumíte, ale musím teď jít." řekla a vstala ze stolu.

"Počkej! CO se děje?" vyhrkl nechápavě Selek a chytil jí za ruku. Mary se mu však vytrhla a zpražila ho pohledem.

"Teď ne, Seleku. Musím spěchat." řekl a zmizela ve zlatobílé záři. Oni tam jen tak stáli a nechápavě těkaly pohledy mezi sebou.