Mary 2 - 17. kapitola

Mary 2

17. kapitola

Mary otevřela oči a zjistila, že neleží na střeše základny vedle Bakcha, nýbrž někde v pustině, kde kromě několika stromů a keřů byl jen písek a tvrdá země. Slunce zde žhnulo, vše od něho bylo rozpálené a vzduch byl takřka nedýchatelný. Mary se z toho horka hned orosila potem, který jí ztékal po kůži pod oblečením. Znovu se rozhlédla po okolí, ale byla v krajině sama.

"Co to má zase znamenat? Kde to jsem?" vykřikla bezradně do pustiny.

"Pořádně se zde rozhlédni, dcero." řekl Bůh, který se objevil pod nedalekým stromem.

Mary si povzdechla a zamířila přímo k němu. Po cestě se ptala: "Proč se tady mám rozhlížet? Co je to za místo?"

"Za pár hodin se zde odehraje bitva mezi dobrem a zlem, i když v tvém pojetí bych měl raději říci mezi tvou a Luciferovou stranou." pronesl Bůh.

"Co jsem zase udělala špatně? To s Luciferem jsem už přece napravila, ne?" vykřikla Mary s bolestí v hlase. Tolik se snažila, ale vždy se něco zvrtlo.

"To jistě, vše jsi napravila. Já jen… prostě mi nepřijde ta tvá armáda, složená v podstatě jen z démonů, zatracenců a jiných pekelných bytostí, jako dobrá. Ale chápu tě, pojem dobro či zlo je jen relativní a svět není jen černo-bílý, ale spíše šedý. Proto ti nic nevyčítám. A také… svět se změnil, a proto je asi čas na změny." podotkl Bůh chlácholivým hlasem.

Mary se na něho podívala a probodla svého otce Boha pohledem. Co zase udělala špatně?

"A co jsem měla dělat, když mi andělé odřekli věrnost a dokonce mě považují za nepřítele nebes?" řekla mírně nasupeně, ale pak se trochu uklidnila a dodala: "Ale dost tlachání! Proč jsme tady?"

Bůh pokýval hlavou jako by si konečně něco uvědomil, nebo jako by si na něco vzpomněl.

"Máš pravdu, jsme zde z důležitějších důvodů. Včera jsi měla obavy, protože jsi neznala místo bitvy, tak jsem tě sem přenesl." řekl mile.

"Ale my tady nejsme doopravdy, ne? Tohle je jen sen." podivila se Mary.

"Ano, jistě, je to sen. Nyní když víš místo, tak si můžeš promyslet strategii a vyhrát bitvu." vysvětlil jí Bůh.

"Já jsem se spíš obávala, abych tu bitvu nezmeškala. Ale co se vlastně staráš? Celou tu dobu jsi mi moc nápomocný nebyl, tak proč až teď?" vykřikla Mary a nechápala svého otce.

Bůh sklopil zrak a chvilku tam jen tak stál. Pak vzal Mary za ruku a pohlédl jí do očí. "Mary, má dcero, jsem si vědom toho, že jsem nebyl moc dobrým otcem a domníval jsem se také, že bylo vše připraveno tak, aby to pokračovalo podle plánu. Podcenil jsem tvou moc. Neudělala jsi to záměrně, ale nevědomky jsi změnila budoucnost, pak jsi to napravila, ale už to není jako předtím. Nekráčíš po úplně stejné cestě, kterou jsem ti předurčil, takže by se mohlo stát, že nakonec všechno dopadne trochu jinak. Svět už má svou Bohyni, takže více zasáhnout nemohu, ukázal jsem ti tedy alespoň místo blížící se bitvy, ale samotný boj je na tobě."

Mary chvilku přemýšlela nad jeho slovy a pak jí něco došlo.

"Tak moment, ty obavy jsem řekla jen Bakchovi. Jak?" divila se a pak šokovaně řekla: "Tys nás sledoval!"

"Ano, již nějakou dobu tě sleduji. Nezasahuji, jen sleduji." řekl Bůh, aby jí uklidnil. To se však moc nepovedlo.

"To jsi nás pozoroval i v noci, když jsme… s Bakchem… dělali to…" koktala nevěřícně Mary a třeštila oči.

"Původně jsem nechtěl, ale ty sis počínala jako pravá Bohyně. Dokonce jsi nevědomky užila svou moc v plné míře. Bylo to úžasné." řekl Bůh.

"Jsem ráda, že ses bavil, ale to bylo soukromé. Neměl jsi na to právo!" rozčilovala se Mary.

"Mýlíš se, dcero, tohle spojení je důležité pro celý svět." pravil Bůh.

Mary na něho zůstala jen koukat s otevřenou pusou a nevěřila svým uším. "O čem to mluvíš? Jaké spojení?" divila se.

"Tvé spojení s Bakchem, které zrušilo to předcházející s Luciferem. Abys to pochopila, něco jako svatba a rozvod zároveň." vysvětlil jí Bůh.

"Fajn, dalo by se hovořit o našem fyzickém spojení, ale my jsme se nenapili naší krve, takže to přece neplatí, ne?" podivila se.

"Jenže vy jste se napili, jen o tom nevíte. Stalo se to náhodou a jednalo se jen o pár kapek, přesto to však platí." Už nemáš k Luciferovi žádné závazky, nic vás nepojí." řekl Bůh.

Mary na svého otce hleděla jako by pozbyl poslední zbytky zdravého rozumu, to přece není možně, nebo ano. Zavřela oči a snaží si vybavit noc s Bakchem. Vše je ještě živé, takže to jde velmi snadno. A pak si to uvědomila. V jednu chvíli se Mary řízla do dlaně o plech a na Bakcha ukápla jedna či dvě kapky její krve. O něco později, když ho popálila svým žárem, z jeho ran vytekla krev a potřísnila Mary rty. Její spojení s Bakchem bylo tak dokonáno.

Přemýšlela, co to přesně znamená a co se změnilo. Lucifer na ní již nemá žádný nárok a nemůže po ní chtít, aby se k němu připojila. Navždy jí ztratil.

Napadlo ji, co když jí Bakchus nebude chtít? Nikdy mu neřekla, co k němu cítí. A co udělá Lucifer, až to zjistí? Lucifer…bitva…to je nyní nejpřednější, to ostatní jsou jen malichernosti.

"A jak mám vyhrát tu zpropadenou bitvu? Je nás žalostně málo, nemáme šanci." podotkla Mary.

"Ale ano, máte šanci. V pravý čas poznáš, co dělat. Jen si věř a mysli na to, kdo jsi. Tuhle bitvu může vyhrát jedině Bohyně a nikdo jiný." řekl Bůh.

"Proč mám takový pocit, že se loučíš, otče?" zeptala se Mary.

"Ať ta bitva dopadne jakkoliv, najdeš své místo a mě zde už nebude zapotřebí. Sbohem, dcero." odpověděl Bůh a zmizel ve zlaté záři, vše následně potemnělo.

...

Mary otevřela oči a opět ležela vedle Bakcha, který spokojeně oddychoval ze spánku. Musela se pousmát, když se rozhlédla kolem. Vše bylo ohořelé, i její oděvy byl značně ohořelí.

"Mary!" zakřičel Raniel, který zrovna vyšel z budovy a hledal Mary.

"Chvilku počkej, už jdu." odpověděla mu rychle.

Začala vstávat a Bakchus se taky probudil, společně sešplhali po žebříku dolů a spočinuli před Ranielem, který se na ně koukal velmi udiveně.

"Co se vám stalo?" vyhrkl Selek, který právě vylezl ven a zůstal na ně koukat. "Ono někde hořelo?" divil se dál.

Mary ho jen probodla pohledem a chtěla mu něco říct, a v tom se ozval Lukasův křik a vzápětí na to nasupeně vyběhl ven, až málem vrazil do Seleka, ale také se zarazil a koukal na jejich ohořelý šat.

"Lukasi promiň, asi jsme ti omylem zničili anténu." omlouvala se Mary a Lukas na ní dál nechápavě koukal.

"Co se stalo?" divil se Lukas.

"Vyspali se spolu a málem podpálili okolí." podotkl podrážděně Raniel a rukama ukázal na ohořelé stromy v okolí.

"Co?" zaznělo současně od Seleka i Lukase.

"Jo, Raniel má pravdu, s Bakchem jsme strávili noc." přiznala se jim Mary.

"Ale kde jste ohořeli?" ptal se Selek a stále to nepobíral.

"A co se stalo s mojí anténou?" dotazoval se Lukas.

Mary si jen povzdechla a hledala v sobě sílu, jim to všechno vysvětlil, když v tom se před ní postavil Bakchus.

"Tu jsem ulomil já a z Mary se stala energie podobná slunci." řekl Bakchus.

"To jako při tom…?" divil se natvrdle Selek.

"Jo!!" zařvala Mary a odešla dovnitř. Kde všechny vzbudila a oznámila, že bitva se odehraje za několik hodin, takže na přípravy je hodně málo času. Dokonce i Bakchus se vyptával, jak zjistila místo a čas bitvy, ale Mary mu neodpověděla, jen je všechny popohnala, ať sebou hodí.