Jiný prostor

Vytvořeno do Imaginaria - Iluzi osmdesátou osmou , přece nemůžu nechat Maglaiz na holičkách, když se tak snaží a pravidelně každý týden pro Snílky hledá novou inspiraci... Stará čarodějnice Čarodějnice smutně kouká, vítr kolem listí fouká, kdysi byla mladá, krásná, ale nyní už jen odporná, každý na ní civí, ona se tomu nediví.

Po delší době jsem vytáhla ze stolu tempery a štětce. Prostě jsem se v neděli 12. května nudila a vrhla se na kreslení. Pojala jsem to "profesionálně" a zaznamenala si postup. Výsledek sice není nic oslnivého, ale i snaha se cení. Já vlastně ani malovat neumím, spíš si jen tak patlám se štětcem a občas na tom i jde poznat, o co jde. :-) Tentokrát jsem zvolila něco jako portrét, ale výsledek vidíte sami. Já ty lidi prostě neumím. No, ale na matlanici to ujde. Jen tak pro zajímavost, tentokrát jsem vzala čtvrtku velikosti A3. Docela jsem měla obavy, aby to nebylo třeba jen na polovině a na druhé nic, ale nakonec to dopadlo vcelku obstojně. A3, tempery, štětce, papírový kapesník, igelit a tužka Nadřív jsem si trochu pomohla tužkou a slabě si načrtla dívku, pak už jsem vzala tempery a šla malovat. Nejdříve jsem plánovala světlovlásku, ale nakonec jsem z ní udělala brunetu. Pozadí jsem původně chtěla světle modré, ale k tomu tričku se mi víc libila tmavší mo...

Tentokrát píšu až dekadentně a inspirovala mě báseň Mršina od Ch. Baudelaira. Jinak jsem jí ale tvořila na snílkovské TT Vrána k vráně sedá , což sice není obsahově moc přesný, ale prostě jsem trochu ujela a vznikla z toho hostina. Ta vrána tam ale je, tak to snad nevadí. :-) Hostina Havran vysedává na stromě, kočka se protahuje na okně, náhle se v dálce zableskne, v potoce se voda leskne. Vrána letí na hostinu, v rákosí objeví mršinu, napůl zetlelá tam leží zajíc okolo vyjeveně běží.

Možná to se mnou nebude ještě tak špatné, nebo jsem se sebe právě vyždímala poslední zbytky básnických střev, ale je tu další báseň. Inspirací mi bylo snílkovské TT Vražda, smrt, zabití a tohle z toho vzniklo. Báseň sice není zrovna nejoptimističtější, ale ani nejchmurnější. Já prostě nedokážu vymyslet veselou a radostnou básničku, už si nad tím ani nepovzdechnu. Jsem prostě divná a žiju v jiném prostoru, než ostatní lidé, ale to nic. Vražda, smrt, zabití Vzduchem se bleskne čepel, muž má v srdci skalpel, kolem proběhne Áda, lidé zvolají: vražda. Krev proudem teče, Áda ochutnala rajče, dívá se na mord, lidé zvolají: smrt.

Rozhodla jsem přihodit pár větví do kamen a zapojit se do soutěže s Imaginariem , kde se soutěží v Klubu snílků v kategorii báseň a povídka. Já šla do poezie, protože poslední dobou pro povídky nemám vůbec cit. Vím, že k dokonalosti mám daleko a básnička je trochu slaboduchá, ale stejně se mi líbí. Je pochmurná jako většina mých děl, takže je podle mého gusta. :-) Doufám, že se bude líbit... Kapitán Imaginarius Vzducholoď oblohou plachtí, na zříceninu udeřilo krupobití, u kormidla pevně stojí kapitán, jménem Imaginarius a pes Jonatán. Společně již leccos zažili, draky a jiné obludy kosili, hodně bratrů ve zbroji ztratili, ale dále neohroženě letěli.

Tak jsem zase něco vybásnila, tentokrát to je na snílkovské Téma Týdne Kouzlo pátečního večera . A konečně to není básnička úplně chmurná, sice je v ní trochu melancholie, ale jinak je snad i vtipná, tedy pokud se to dá tak nazvat. :-) Pátek Pátek je den velký, začíná víkend nádherný, předzvěst volna a pohody, hurá všichni z palandy. Pátek jde různě strávit, hlavně se nesmíte oběsit, jinak by to legrace nebyla, duše by na hřbitově chodila.

Tak tu pro vás mám další básničku, která je tak trochu groteskní, nebo spíše tragi-komická, vlastně ani nevím, jak mi taková blbost napadla. Ale byla vytvořena na snílkovskou Iluzi šedesátou sedmou a její obrázek. Útěchou pro vás může být, že není příliš depresivní ani chmurná, což je u mě výjimka. Tak snad se bude trochu líbit. :-) Světlo na konci tunelu Na stole chladne snídaně, člověk nestačil na daně, musel honem do práce, doma zapomněl ovoce, zůstane bez svačiny, na posteli jsou čičiny.