Jiný prostor

 Zase jsem se rozbásnila, původně to mělo být optimistické a sladké, ale nějak se mi to zvrtlo a vzniklo z toho toto. Více ani nemusím mluvit, deprese jak vyšitá. Ach jo. Inspirací mi byl obrázek ze snílkovské Iluze sté dvacáté páté . SNY Spi sladce, človíčku, pojď k nám ohníčku, společně se snům oddáme, s hvězdou dolů padáme. . Neboj, nenechám tě spadnout, krása nesmí nikdy uvadnout, lidé žijí své krátké životy, omezené pevnými ploty. .

Kynuté těsto mám hodně ráda a nejčastěji z něho dělám různé bochánky a houstičky. Je to jednoduché a připravím tak skvělou svačinu. Pravidelnost nehledejte, každý kousek je originál. :-)

Víte, že jsem langoše až do konce prosince vůbec neznala? Ochutnala jsem u kamarádky Lucky a moc mě chutnaly, tak jsem si je udělala. Recept je jednoduchý, uděláte základní (naprosto běžné) kynuté těsto a opečete na pánvy s olejem. Vlastně jsou to "rozpeky" (ty pečeme na sucho na plechu v troubě), jen udělané na oleji. Jelikož jsme měli langoše k obědu, tak jsem k nim podávala ještě omáčku jako přílohu.

Na poslední chvíli honem ještě přidám něco na snílkovské TT Bájné bytosti . Původně jsem chtěla psát příběh o dívce a dracích, ale pak mě včera večer osvítila múza a mě napadl praštěný nápad na výtvarné dílo. Prosím, nelekejte se! Hlavně ten velký drak mi připomíná krávu a Doktor... radši nekomentovat. Já prostě člověka neumím kreslit. :-) Ale snaha byla, a to se přece také cení, ne? Konec draků se blíží, zachránit se dají stěží, Doktor už jim telefonuje, modrá budka se objevuje. TARDIS je zevnitř větší, vše je tak o moc snazší, draci jsou už v zástupu, čekají u velkého sloupu.

Ráda peču, ale nejraději mám piškotové těsto, takže nejčastěji připravuji bábovky, muffiny a bublaniny. Je to taková moje radost.

Podivnost Mrtví z hrobů vstávají, na živé často padají, okusují jim končetiny, přitom se učí veličiny. Draci nejsou jen iluze, na nebi hrozí kolize, letadla se jim vyhýbají, proto k zemi padají. Je tu někdo pro změnu? Najde se místo pro hrdinu? Kdo by to být měl? Aby jen tak nečuměl?

Nástěnka. Pro někoho zbytečnost, nebo vzpomínka na dětská léta. Pro starší ročníky možná připomínka minulého režimu, kdy bylo důležité dodržovat pořádek a hlavně mít pěkně vyzdobenou nástěnku. Já jsem ji však jako malá neměla, "vydupala" jsem si ji až na střední a od té doby je pro mě neodmyslitelnou součástí mého pokoje...