Jiný prostor

Na čtvrtek 17. července jsem byla domluvena s blogovou (a zároveň také dopisní) přítelkyní Narciskou , že spolu pojedeme vlakem do Prahy na nákupy a obhlídky knihkupectví (s hadrama u mě vážně nepochodíte). :-) Příští týden v sobotu 26.7. se chystám na velký blogový sraz, ale málokdy vytáhnu paty z Klatov, a tak mám z cestování docela hrůzu. Ještě autobus, ale vlakem jsem nikdy sama nejela, vždy jen s kamarády, školní třídou nebo jako malá s rodinou, ale sama nikdy.      Asi vám připadám k smíchu, nebo jste nejspíš dospěli k názoru, že jsem vážně divná. A nejspíš máte pravdu. S Narciskou jsme se domluvily, že se mnou pojede (přistoupí v Plzni), abych si tu cestu do Prahy vyzkoušela na nečisto a v sobotu nepanikařila nebo nedělala z komára velblouda.

Doctor se vrátil na ČT2, a tak jsem se rozhodla konečně dokončit rozdělanou výšivku - můj první pokus o TARDIS vyšívanou křížkovým stehem. Začala jsem ji loni v listopadu, ale zůstalo jen u hrubého obrysu, bylo potřeba ji pořádně dobarvit a vyšperkovat do detailu. Je to takový můj prototyp, už plánuji model 2 a ten bude o něco lepší. Třeba jednou TARDIS vylepším natolik, že z ní vyskočí Doctor. :-)      Ani nevím, proč jsem s tím v listopadu přestala, ale dokončení nebylo nijak složité. Stačilo vybarvit okna, světlo a nápis, celou budku obtáhnout černou bavlnkou.      Jak jsem řekla, jde o první pokus, který značně nedokonalý. Například jsem si udělala málo místa na nápis a ten se mi tam vešel jen tak tak. A nahože je dokonce jedna chyba, je tam o křížek navíc. Navíc ta modrá na výplni dveří je moc světlá. Ale co, žádný učenec z nebe nespadl. Z každé chyby se člověk učí a příště to už bude lepší. Držte mi palce. :-) Celkov...

Tentokrát pro vás mám recept na vynikající sušenky podle knihy Rendez-vous v Paříži (orig. That Part Was True), kterou napsala Deborah McKinlay. V románu si Jack a Eva psali dopisy a povídali si hlavně o lásce k jídlu a vaření. V textu najdete mnoho postupů, jak si připravit výborné pochutnání. Mě nejvíc zaujaly „ Aršídové sušenky bábinky Cooperové “, které se mají podávat s mlékem. Po dočtení knihy jsem si je podle receptu upekla a byly doslova božské.

Tyto piškotové košíčky vážně zbožňuji a ráda je dělám na vícero způsobů, takže málokdy jsou stejné. Navíc se přiznám, že ingredience málokdy odvažuji a raději se řídím instinktem. Jo, prostě je sypu od oka a hlavně mouku přidávám podle potřeby. Řídím se pravidlem, že fantazii se meze nekladou, tak si do toho dávejte, na co máte chuť. 

 Zase jsem se rozbásnila, původně to mělo být optimistické a sladké, ale nějak se mi to zvrtlo a vzniklo z toho toto. Více ani nemusím mluvit, deprese jak vyšitá. Ach jo. Inspirací mi byl obrázek ze snílkovské Iluze sté dvacáté páté . SNY Spi sladce, človíčku, pojď k nám ohníčku, společně se snům oddáme, s hvězdou dolů padáme. . Neboj, nenechám tě spadnout, krása nesmí nikdy uvadnout, lidé žijí své krátké životy, omezené pevnými ploty. .

Kynuté těsto mám hodně ráda a nejčastěji z něho dělám různé bochánky a houstičky. Je to jednoduché a připravím tak skvělou svačinu. Pravidelnost nehledejte, každý kousek je originál. :-)

Víte, že jsem langoše až do konce prosince vůbec neznala? Ochutnala jsem u kamarádky Lucky a moc mě chutnaly, tak jsem si je udělala. Recept je jednoduchý, uděláte základní (naprosto běžné) kynuté těsto a opečete na pánvy s olejem. Vlastně jsou to "rozpeky" (ty pečeme na sucho na plechu v troubě), jen udělané na oleji. Jelikož jsme měli langoše k obědu, tak jsem k nim podávala ještě omáčku jako přílohu.